Potřebu zatavování knih do plastové fólie jsem nikdy nepochopil. Smysl snad dává u hudebních nosičů či filmových DVD, protože sugeruje, že vinyl nebo disk nikdo nepopatlal špinavýma rukama či nepoškrábal. Ale že by se prolistováním knihy v obchodě mohla poškodit písmenka či natrhnout vazba, to už chce dost bujnou fantazii. Jasně, někdo mohl na stránce zanechat bacil či vir, ale s takovouto útlocitností bychom museli přestat kupovat knihy v antikvariátech, půjčovat si je v knihovnách či vyměňovat v knihobudkách. A tak občas při trhání fólie nostalgicky vzpomínám na devadesátá léta v prodejně Fišer v Kaprově ulici, kde profesní hrdost knihkupce velela jakýkoli formát úhledně zabalit do papíru. Tehdy nákup knihy obnášel ještě i lidskou interakci mezi oběma aktéry; i s možností říci, že balit mi to nemusejí.
Objednáváním zatavených výtisků nakladatelé pochopitelně vycházejí vstříc faktu, že víc a víc knih se kupuje na internetu a že tím aspoň trochu brání poničení, když internetový distributor vkládá útlou sbírku poezie do krabice po pětilitrovém hrnci a tu pak vycpává vším možným. A nakladatelé jistě reagují i na fakt, že ani v knihkupectví už potenciální kupec nepotřebuje knihu prolistovat a trochu se začíst, aby se rozhodl ke koupi. Nad zatavenou knihou mrkne do čtenářských databází na procenta či hvězdičky, případně přichází už rozhodnut, protože influenceři o tom mluvili tak nadšeně a na instagramu ta knížka všem ohromně sluší.
Teprve nedávno mi ale došlo, že zatavování knih do igelitu bylo nakročením k zásadnější novotě: knihy ve fólii může přece prodávat každý; i ten, kdo dosud prodával něco zcela jiného. Když v současnosti zadáte hledaný titul do vyhledávače, kromě tradičních velkých prodejců a distributorů knih vám mezi prvními vyjede i firma, která už po desetiletí dominuje na trhu se spotřební elektronikou, od níž pak přešla k lecčemu dalšímu. Ano, ta s tím zeleným debilem. V nabídce mají takřka vše, třeba i filosofické knihy z nakladatelství OIKOYMENH. Autora knihy nepovažují za nějak podstatnou položku, takže popiskám dominují pouze názvy a hvězdičky spokojenosti. Nabídku koncipují velkoryse, takže lze kliknout na složku romány, ale taky na prózy, a přitom vyjede jedno a totéž. Nerozhodný zájemce zjevně bude raději vybírat pomocí předvýběrů „nejprodávanější, nejlepší filozofické knihy“ či „levné filozofické knihy“. Zda zaměstnanci v polední pauze čtou a vybírají, které z filosofických knih jsou ty nejlepší, známo není.
Co je naopak vidět na první pohled, je fakt, že ceny drží níž než většina konkurence, včetně té internetové. Vypadá to, že zas jsme o něco dál v tom lidském pokroku: večer objednáš a ráno s pořadovým číslem v ruce pozoruješ, jak ti po pásu mezi sekačkou a olejem do jejího motoru přijíždí Problém bytí u Aristotela.
Dobrá cena činí čtenáře šťastným. A netruchlí ani nakladatel: dostane dohodnutá procenta z prodejní ceny, a že se distributor o rabat podělí s prodejcem všeho pro spokojenou domácnost, mu může být jedno.
Kdo však tratí, je onen v úvodu nostalgicky vzpomínaný knihkupec. S výjimkou některých knih v kategorii bestsellery zde totiž všechny nabízené knihy mají „skladem u dodavatele“. Tam, kde tradiční knihkupec knize často na několik měsíců platí prostor a energie s ním spojené, věnuje čas, aby ji zařadil do patřičného regálu, sleduje, zda by neměl doobjednat, u obchodníka se vším se kniha přiveze až po objednání a jen se při výdeji hodí na pás. Je zalitá v igelitu, takže i kdyby olej jedoucí před ní trochu vytékal, setře se vše papírovým ručníkem. Knihkupec si pár měsíců v roce hryže nudou prsty, protože třeba na jaře se knihy moc nekupují. U obchodníka se vším se v tu dobu ve velkém nakupují vertikutátory a zahradní bazény, takže ho malý obrat knižního prodeje nepálí.
Svaz českých knihkupců a nakladatelů odhaduje obrat prodaných tištěných knih v Česku v roce 2021 (údaje za bližší roky zatím neuvádí) na 8,1 miliardy korun. Což sugeruje dost velký rybník. Jenže ke konci roku 2022 v této zemi zbývalo zhruba 570 „kamenných“ knihkupectví, z nichž zhruba polovinu vlastnily řetězce. Ta zbylá polovina je na vyhynutí. Knihkupec na okresním městě nemůže nabízet ceny jako velkoprodejci, ale nemůže to suplovat ani tím, co má navíc – lidským rozměrem. Knihy, které prodává, neprolistuje, protože kdo by si vzal tu otevřenou, když ty ostatní jsou pěkně ve fólii. Takže o knize ví v nejlepším případě totéž co kupující – to, co píšou na těch internetech.
Ono se pro čtenáře zdánlivě mění jen médium prodeje: objednám a vyzvednu a je mi jedno, kde, když to tam mají o tolik levněji. Ale je to podobné jako s proměnou antikvariátů: díky vyhledávačům snadno zjistím, kde, za kolik a v jakém stavu to, co chci, mají. Objednám a vyzvednu. Pohodlné, rychlé, ekonomické. Akorát se ztratila ta radost, když člověk najednou narazil na vytouženou, léta sháněnou knihu. Jednou takhle budete chodit na houby s navigací, která vás přesně povede od hřibu ke kozákovi; předem si naklikáte, o které houby stojíte a kolik jich chcete, a když v lese budou, neuděláte ani krok navíc.
Autor je literární teoretik a pedagog.