Zakladatelka organizace Ki Culture propaguje praktické postupy, na jejichž základě mohou kulturní organizace snížit svůj dopad na změnu klimatu. Jak velké nebezpečí představuje v kultuře greenwashing a nakolik je pro kulturu ohrožující? A má vůbec smysl chránit kulturní dědictví, když tím zároveň ničíme planetu?
Byla jste odbornicí na konzervaci památek. Jak došlo k tomu, že jste se nakonec stala ambasadorkou udržitelné kultury?
Byla jsem mnoho let konzervátorkou kamene. Účastnila jsem se výzkumných projektů v Gettyho muzeu, ve Vatikánu, v galerii Uffizi a byla jsem součástí prvního týmu odborníků, kteří na Rapa Nui pracovali na sochách moai. Ale také jsem vyrostla v horách v Coloradu a měla jsem vždycky blízko k přírodě. Jednoho dne jsem si ve škole všimla koše plného jednorázových rukavic. Takové plýtvání! A pak se mi otevřely oči. Je tolik věcí, které děláme a které mají negativní dopad na životní prostředí! Jaký smysl má konzervace kulturního dědictví, když tím ničíme planetu? Založila jsem skupinu zaměřenou na environmentální dopad konzervace a pak jsem byla přizvána do pracovní skupiny pro udržitelnost pro ICOM, Mezinárodní radu muzeí. A tam jsem viděla, že nejde jen o životní prostředí. Máme sociální a ekonomické problémy a netýká se to jen muzejního sektoru. Umělci, galerie, …
