Ve dvou nových knihách loňského držitele Státní ceny za literaturu Jiřího Kratochvila sice spatřujeme postupy i motivy, na nichž vystavěl své postmoderní dílo, avšak jak v Klošárovi, tak i v Kapesním románu pro kapsáře nacházíme spíše jen odlesky jeho dávného literárního umu.
Aktuální laureát Státní ceny za literaturu Jiří Kratochvil (nar. 1940) se ke čtenáři obrací hned dvěma prozaickými tituly vydanými v loňském roce. Vnějškově mají společné dvě skutečnosti: za přemrštěnou maloobchodní cenu je nabízejí dva nakladatelé, kteří jsou ve vydávání autorova díla nováčky. Vkrádá se otázka, zda Martin Pluháček po výpovědi Michalu Vieweghovi z důvodu rapidně klesající úrovně jeho textů nevykázal za hranice svého vydavatelského impéria dalšího kmenového autora. Po přečtení obou knih bohužel nelze toto podezření vyloučit.
Nepodstatný příběh ze současnosti
První kniha Klošár aneb Co si mamlasové povídali představuje podivnou a stěží vysvětlitelnou ediční kombinaci. Jediným důvodem byl nejspíš krátký rozsah titulní novely, který by neunesl honosnou grafickou úpravu včetně bezchybně reprodukovaných fotografií moderního Brna Pavly Kocourkové. Kniha dále obsahuje dvojici povídek z poslední doby, volně inspirovaných ruským vpádem na Ukrajinu, tři povídky …
