Po více než roce jsme se opět sešli s historikem Stanislavem Tumisem, specializujícím se na prostor východní Evropy, abychom s ním hovořili o možném vývoji ruské války na Ukrajině. Došlo mimo jiné na to, proč dohoda s Rusy nepřichází v úvahu a jak se vyvíjí ukrajinská identita.
Před rokem a půl [viz A2 č. 17/2022] jsme spolu mluvili o tom, jak válka akcelerovala utváření ukrajinské identity. Nastal v tomto procesu od té doby nějaký posun?
Válka jej dále radikalizovala – zejména otřesné události, jako byl masakr v Buči. Dnes je mezi Rusy a Ukrajinci hluboký, takřka nepřekročitelný příkop. Pokračují tendence, které v ukrajinské společnosti vidíme minimálně od roku 2014: ti, kteří ukrajinsky neuměli, se jazyk učí, protože nechtějí mluvit rusky, a to nejen v západní části země, kde to bylo běžné, ale také na území, které bylo tradičně ruskojazyčné. Výrazně posílilo vymezování se vůči ruské kultuře a dějinám. Ukrajinské ulice bývaly plné jmen představitelů ruské kultury, což se dnes interpretuje jako snaha Ruska si Ukrajinu podmanit a kolonizovat. Typickým příkladem jsou diskuse o roli Puškina nebo Dostojevského, významných tvůrců ruské kultury, kteří jsou v současnosti označováni za imperiální autory. Jestliže před rokem 2022 byla, navzdory Putinově …
