editorial
Žánr science fiction se v průběhu minulého století dočkal různých definic. Ve snaze zohlednit rostoucí ambice některých odnoží fantastiky se zaváděly termíny jako spekulativní fikce, při pokusu popsat přednosti žánru se objevil termín „pocit úžasu“, který měl přiblížit prožitky publika na výpravách do imaginativního neznáma. Sean Redmond a Leon Marvel, editoři sborníku teoretických textů Endangering Science Fiction Film z roku 2015, jehož název lze volně přeložit jako Nebezpečná setkání se sci-fi filmem, ovšem razí myšlenku, že pro žánr je ústředním konceptem spíše pocit nebezpečí. Detekují ho v motivech blížící se či již nastalé apokalypsy, v opuštění lineárního prožívání času či v narušení integrity lidského těla. A zmíněné rysy nacházejí jak v hollywoodských blockbusterech, tak v okrajových zákoutích vědeckofantastické produkce.
Tematické texty tohoto čísla ukazují, že tvůrci ze zemí globálního Jihu často sci-fi využívají jako prostředek k zachycení specifických rizik souvisejících s konkrétními podmínkami života v regionech, které poznamenala turbulentní kolonialistická minulost či zkušenosti s diktaturou. Filmaři z Latinské Ameriky, Afriky či jihovýchodní Asie nezřídka mísí žánrové propriety západního sci-fi s místním folklorem nebo s více či méně explicitními aluzemi na znepokojivou politickou situaci. Vznikají díla, která zneklidňují jak formou či vypravěčskou strukturou, jež se ne vždy drží zavedených žánrových vzorců, tak svou energií a odhodláním fungovat jako úderný politický nástroj.
Spolu s rozšířením technologií umožňujících vyrobit přesvědčivé triky takřka na koleně se v posledních dvou dekádách natáčí čím dál víc autorských, nezávislých sci-fi. Jak ale ukazuje například nedávný tuzemský snímek Bod obnovy, snadno se stane, že tvůrci napřou veškerou pozornost k vytvoření přesvědčivého designu a využití působivých lokací, výsledkem je ovšem zaměnitelný, genericky pojatý snímek. Tím spíš je osvěžující sledovat punkově neučesané a experimentální výboje filmařů například z Rwandy nebo Etiopie, kteří se leckdy obejdou bez digitálních kulis a dokážou světové festivaly zaskočit, ale i okouzlit svými radikálními, obtížně uchopitelnými vizemi budoucnosti, v nichž se palčivě odráží neutěšený život v dnešní době či traumata nedávné minulosti.
komentář
recenze čísla
Komu patří Město?
Nad druhým dílem komiksu Rváčov
literatura
film
Hacknout třetí svět
Dystopická zkušenost v africkém filmu
Osamělost převozníka duší
Nezávislé indické sci-fi Přestupní stanice
Přízraky zmizelých
Diktatura a trauma v argentinském sci-fi
Volný pád
Dilema jihoafrického režiséra Neilla Blomkampa
divadlo
Závrať ze zakřivení
Barthesovy úvahy ve Studiu Hrdinů
hudba
Hudba plná zvratů
Polámané písně skupiny Zimní pneu
Jak z divokých vajec
R.M.F.C. a fenomén egg punku
výtvarné umění
O síle křehkosti
Vídeňská výstava textilu a keramiky
galerie
Stefan Maier: Maidenflight
Stefan Maier: Maidenflight, záběr z dvoukanálové audiovizuální instalace, 2024
esej
Obři už nebzdí, ale prdí
Rabelaisův renesanční smích v překladu Cibulské Thelémy
rozhovor
Až do vítězného konce
Se Stanislavem Tumisem o ukrajinské identitě a Putinově válce
poezie
Místo svítání blankytný Altaj
noční spoj
společnost
Kolektivní aktéři
K nové interpretaci počátků Československa
Nový vítr
Zpráva z cesty vnitřními periferiemi Polska
par avion
Z německého tisku vybral Martin Teplý
Pud smrti ve světě konkurence
Běsnící střelci a sebevražední atentátníci jako subjekty krize
minirecenze
eskalátor