Přeložila Anežka Charvátová
Dokořán 2023, 104 s.
Mezi knihami bodujícími v anketách na přelomu minulého a letošního roku se jedna ztratila – a přitom je to text jednoho z nejvýznamnějších latinskoamerických autorů. Vyhýbám se slovu „próza“, protože věty kladené jedna za druhou tvoří jen malou část útlého díla. Většinu z necelé stovky stran zaplnil chilský spisovatel Alejandro Zambra parodickými nápodobami maturitních testů, jejichž rigidní forma v Chile přežila několik generací. O samotnou literární hru tu jde sice také, ale v úkolech z „osnovy slohového útvaru“ nebo „užití spojovacích výrazů a předložek“ postupně kondenzuje zkušenost dospívání a mládí v postpinochetovském Chile, kde se spousta společenských problémů a traumat zděděných z diktatury neřešila a zamlčovala, ať už v rodinách, nebo ve veřejné debatě. „Dal jsem do ní hodně ze sebe, určité zoufalství,“ řekl Zambra o Cvičebnici v rozhovoru pro A2 č. 19/2023, pořízeném ještě před vydáním českého překladu. Jeden příklad za všechny (řeč je o studentech): „42. A kdyby měli moc ________, na to je ________. / A) energie – sport, B) frustrace – chlast, C) naděje – skutečnost, D) kamení – policie, E) neuronů – crack.“ Autor tak proti represivním instancím vytasil jejich vlastní prostředky. V originále vyšla kniha v roce 2014, tedy v době, kdy se světová literatura začala s nejrůznějšími traumaty v zesílené míře vyrovnávat prostřednictvím autofikce. Zambra místo toho sáhl po formálním experimentu a jeho text je důkazem, že ani takové psaní ještě neřeklo poslední slovo.