Divadlo FESTE, Brno, psáno z reprízy 2. 3. 2024
Především díky vytrvalé práci nejrůznějších neziskových organizací se i v české společnosti podařilo otevřít debatu nad problémem domácího, sexualizovaného a genderově podmíněného násilí. Na zvýšený zájem o toto citlivé téma pružně zareagovalo i divadelní odvětví, a vznikla tak řada edukativních inscenací přinášejících zkušenosti přeživších. Na podzim minulého roku měl premiéru místně specifický projekt brněnského Divadla FESTE s názvem Nemyslel jsem si. Dvouhodinové představení se odehrává ve vylidněném panelovém domě na brněnském sídlišti Juliánov, které bylo zbudováno v šedesátých letech. Jeho obyvatelé se před několika lety museli z bezpečnostních důvodů vystěhovat poté, co se na stěnách objevily rozsáhlé praskliny způsobené nestabilním podložím. Opuštěné prostory sice nabízejí ojedinělou, mrazivou atmosféru, lze si ale klást otázku, zda jsou opravdu vhodné pro ztvárnění tématu domácího násilí, na nějž se tvůrčí duo Jiří Honzírek a Katarína Kašpárková Koišová rozhodlo zaměřit. Scénář netvoří jeden ucelený příběh, ale sled dílčích scén, jejichž cílem bylo nejspíše představit modelové jednání násilníka. Jednotlivé výjevy sázejí jak na sugestivnost omšelého prostoru, tak na zobrazování agresivního či manipulativního chování, které často ústí v násilný akt. I přes snahu a dobrý úmysl tak zvolený formát může působit jako prachsprostá exploatace. Za nevhodné taktéž považuji nabízení tvrdého alkoholu během představení a těžko pochopitelné přiťukávání si s postavami násilníků.