Půda, naše zlato - ultimátum

Nejspíš jste zaregistrovali, že se teploty v únoru naprosto utrhly ze řetězu a odpovídaly rekordním údajům březnovým, že se posledních několik měsíců velmi blížíme překročení hranice oteplení o 1,8 stupně Celsia oproti době předindustriální. Jinými slovy: pohybujeme se po trajektorii nejčernějšího z načrtnutých klimatických scénářů. Na politických rozhodováních posledních dnů to ale není znát – přes všechna alarmující zjištění mnozí čeští politikové i političky jedou dál v modu „business as ­usual“. Podporovat budeme i nadále především oblíbené sektory Hospodářské komory: tranzitní dopravu zboží, montovny a skladišťové haly, nikoli opatření, která by nám pomohla se alespoň částečně s neodvratnou krizí vyrovnat.

Jeden příklad za všechny. Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu ubrání nejkvalitnější zemědělskou půdu před jejím bezhlavým zastavováním, radovali jsme se po prvním čtení v Poslanecké sněmovně v listopadu. Během dalšího projednávání ve výborech se však v proklamovaných dobrých úmyslech objevily zásadní trhliny v podobě pozměňovacích návrhů, které se pokoušejí stanovit výjimky i na zemědělsky nejkvalitnějších parcelách, a sice pro projekty, jejichž ekonomické a sociální přínosy výrazně převažují nad zájmem ochrany půdy. V usnesení hospodářského výboru se dokonce hranice možného zastavování posunula až do vzdálenosti půl kilometru od okraje dálnice, silnice I. třídy, dráhy celostátní nebo regionální, což v našich podmínkách v podstatě znamená, že by bylo možné stavět úplně všude.

Ve stejném týdnu přišel radostný tweet ministra financí Zbyňka Stanjury, naznačující, kam se bude další boj se zastavováním ubírat: „Vláda dnes rozhodla, že v Dolní Lutyni vyroste strategický podnikatelský park. Pokud si nějaká oblast zaslouží příchod velkého investora, je to bezesporu Karvinsko. Pro ekonomiku půjde o zásadní investici do technologického centra ve výši až 200 miliard, s potenciálem vzniku sedmi tisíc pracovních míst v regionu s téměř 43 tisíci nezaměstnanými.“ Říkáte si možná, že tahle obrovská fabrika nemusí být nutně úplně špatný nápad, na zkoušeném Karvinsku je spousta brownfieldů, které půjdou využít. Chyba lávky – gigatovárna na autobaterie se plánuje stavět nikoli na plochách zdevastovaných umírajícím uhelným průmyslem, ale právě na orné půdě, v jediné nezasažené krajině, která na Karvinsku zbyla, poblíž říční nivy, jež je přírodní památkou. Hlavně nedělat tajemnému zahraničnímu strategickému investorovi žádné potíže. I proto zřejmě tyhle „povzbudivé novinky“ nebyly projednávány s místními starosty a občany. Co kdyby se totiž zeptali, co přesně se změnilo od roku 2006, kdy kraj podepsal dohodu, že se v Dolní Lutyni žádný průmyslový ­areál stavět nebude?

Můj soukromý tip je, že po půlstoletí průmyslového zemědělského hospodaření u nás díky jakémusi kouzlu máme úrodné půdy na rozdávání. Není těžké uhádnout, kde se tohle kouzlo vzalo. Potřebujeme totiž přilákat kapitál produkující fabriky na baterie, což je byznys budoucnosti. Děláme to přece pro planetu, a ne abychom soutěžili s Čínou…