Sexuální život seniorů je v kinematografii stále častějším tématem. Španělské drama Mamacruz citlivě i s nadhledem sleduje katoličku, která po sedmdesátce znovuobjevuje své tělo. Vypovídá o generačních rozkolech i škodách napáchaných patriarchální minulostí.
Ticho uprostřed obýváku v Seville prořezává mužské chrápání a zvuky romantického melodramatu. Televize pro postarší katoličku Cruz představuje jediný kontakt s vášní či touhou. Hrdinka osobního filmu režisérky a scenáristky Patricie Ortegy se však brzy omylem setká s trochu ostřejším audiovizuálním obsahem a zjistí, že na pokušení a sexuální tužby není nikdy pozdě. Mamacruz zpracovává téma erotického probuzení v pozdním věku, jež pro festivalovou scénu není žádnou novinkou. Zmínit můžeme obdobně laděnou Glorii (2013), generačními rozdíly poháněnou Moji šťastnou rodinu (Chemi Bednieri Ojakhi, 2017), stylizované drama Kos v ostružiní (Blackbird Blackbird Blackberry, 2023) či mrazivě drsné Blažiny lekce (Urocite na Blaga, 2023), oceněné Křišťálovým glóbem v Karlových Varech. V tuzemské tvorbě se tématu věnoval Bohdan Sláma v Bábě z ledu (2017). Mamacruz tak není ve vyobrazení intimity a životní změny stárnoucích lidí ojedinělá, cenná je však díky schopnosti mísit empatii …
