Česká producentka, vokalistka a rapperka Klára Wodehn, která získala jednu z letošních hudebních cen Vinyla, ve své tvorbě spojuje soundcloudový rap, hyperpop, snové texty i feministické postoje. Setkáme se zde s herní estetikou a fascinací liminálními prostory, klimatickým žalem i holčičími gangy.
Letošní ročník cen hudební kritiky Vinyla se nesl v kolektivním duchu, ať už šlo o kategorii počin roku, v níž uspěla iniciativa Nadšením nájem nezaplatíš, nebo o cenu za nejlepší album. Tu si Toyota Vangelis převzal společně s hudebníky a hudebnicemi, kteří se na jeho loňské desce Výklopný světlomety podíleli. Při vyhlašování nejlepší nahrávky se na pódiu objevila ten večer už podruhé Klára Wodehn (vlastním jménem Klára Odehnalová), která na albu hostuje a zároveň získala i cenu pro objev roku.
Audiovizuální umělkyně studující na Fakultě výtvarných umění (FaVU) v Brně na sebe jako rapperka a producentka upozornila před dvěma roky kouzelnou kombinací soundcloudového rapu, éterického hyperpopu a originálních textů plných přírodních metafor i odkazů na digitální kulturu. Spolu s dalšími mladými tvůrci a tvůrkyněmi se zabydluje v prostředí alternativního rapu a inspiruje se přitom internetovými trendy i intersekcionálním feminismem.
Klima rap
S hudební tvorbou Klára Odehnalová začala během studia, když se v roce 2020 v rámci klauzurní práce na FaVU rozhodla vytvořit rapovou skladbu o problematice, kterou v tomto žánru – respektive v jeho české podobě – postrádala: o klimatickém žalu. Její první track Klima rap tak nastínil témata a postoje, které rozvinula v následujících skladbách, vyprodukovaných už s lepším zvukovým mixem: šlo zejména o vztah k životnímu prostředí a společenskokritický náboj. Zmíněné motivy se promítly i do debutového EP Dream Life z roku 2022, v němž autorka buduje surreálný svět poskládaný ze samplů japonských animáků či beatů vydolovaných z hlubin YouTube a zároveň pracuje s hravými metaforami a jazykem protkaným anglicismy.
Přírodní prvky se zde potkávají s těmi digitálními a v překvapivých spojeních prostupují celou nahrávkou. „Kameny jsou planety, co třpytí se ve slunci / Oceán, dat oceán / Připleť se do sítě pavoučí,“ zpívá Klára Wodehn ve skladbě Terabits a v refrénu se její hlas rozkládá v autotuneové modifikaci. Ve svých nahrávkách hudebnice používá třeba i zpěv ptáků a obecně zvuky terénních nahrávek, které zasněné tracky propojují s jejím reálným životem. Písničky inspirované slunnými dny na břehu moře nebo šuměním větru ale tvoří jen jednu ze dvou základních poloh její tvorby. „Jedna poloha je spíše ‚duchovní‘ – to je ta Krása přírody, její prožívání, ale i jiná témata. Ta druhá je ‚přízemnější‘ aka aktivistická a tam se k problémům, které v současném světě vnímám dost ostře, vyjadřuju i v ‚politizujícím‘ žargonu,“ popisuje hudebnice svůj přístup.
Svět zaslouží si stávku
Kláře Wodehn se daří spojovat osobní prožitky s politickým stanoviskem. Naslouchá hučení vln a jejich rytmu, ale také se inspiruje atmosférou takzvaných liminálních prostorů nebo si ve svých klipech pohrává s videoherní estetikou. Současně ale obrací svou pozornost ke společenským problémům, případně se pouští rovnou do kritiky mainstreamového rapu, machismu a dalších klišé, jako v tracku Sucker Punch: „Pretty priviledge / Pro oči pastva / Krátký dredy přes oči / Tak trochu rasta / Soustrast/ bell hooks / navždy Láska / Jako lékařka ti ordinuju pořádnýho práska / Svět zaslouží si generální stávku.“
Při nahrávání svých prvních tracků Klára Wodehn prý cítila potřebu vyjádřit se k jazyku a tradičním postojům žánru, s nímž se rozhodla pracovat. I když ji dnes více zajímá vzájemná podpora a soustředí se na to, co ji pojí s dalšími rapperkami a rappery, reflexe systémových nerovností je pro ni stále důležitá: „Je to skutečná práce na odnaučování, kterou musíme chtít dělat a aktivně se jí věnovat,“ prohlašuje Wodehn s tím, že svůj díl odpovědnosti za to, co je dnes v hudbě i životě přípustné, má každý: „Všichni se rodíme do kultury s dlouhou historií násilí na ženách, jejich ostrakizace a nepochopení. Žijeme v ní a učíme se vzorcům, které se pak musíme snažit bourat. Feminismus pro mě vždy bude východisko.“ Toto přesvědčení Wodehn sdílí s hudebníky, se kterými spolupracuje. Toyota Vangelis na zmiňované nahrávce zkoumá maskulinitu i vlastní identitu. Loňské EP ShyGrlz, které Klára Wodehn nahrála s rapperkou Zzai, zase pracuje s energií holčičího gangu a akcentuje hravost přítomnou v přátelství.
Vyložit karty
Postupně nabytá sebedůvěra a radost z transformace „pokojíčkové“ hudby v živě hrané skladby dodávají vystoupením Kláry Wodehn nakažlivě pozitivní náladu, která se přenáší i na publikum. „Jsou to okamžiky vykládání vlastních karet a jsem zde i od toho, abych je vyložila. Obzvlášť když jsem často na míle daleko ve vlastním světě,“ líčí hudebnice své dojmy z koncertování.
Vedle rapování se Zzai nebo hostování na albu Výklopný světlomety se Klára Wodehn objevila i na nahrávce Edova Syna a aktuálně připravuje nový singl s dekonstruovanými klubovými beaty, na němž pracuje s producentem Badfocusem. Těžištěm širokého žánrového záběru je pro ni ale stále alternativní rap, k němuž se od počátku hlásí. „Odtud ve svém jádru vycházím, a přestože se moje pozornost přelévá i jinam a hyperpop je mi moc příjemný na mezilidské rovině – všichni mí oblíbení umělci a umělkyně dostali tuhle nálepku –, pořád to s alternativním rapem nejsem ochotná zabalit.“
Tvoření paralelních struktur a přátelských sítí dalo v posledních letech na české hudební scéně vzniknout prostoru, ve kterém se rap přirozeně mísí s klubovou elektronikou i dalšími žánry. Obdobně jako v digitálním prostředí, které mnohé dnešní umělce a umělkyně výrazně inspiruje, se zde potkávají různé nesourodé vlivy. Společná je touha tvořit a měnit zažité pořádky.
Autorka je hudební publicistka.