Většina návštěvníků koncertu poprockové skupiny Piknik už seděla v křeslech sálu Crocus City Hall, když před budovou zastavilo osobní auto a vystoupili z něj čtyři muži s kalašnikovy. O dvacet minut později byli pryč a zanechali za sebou 144 mrtvých a 551 zraněných. Většina obětí zahynula kvůli požáru, který teroristé založili. Byl to největší teroristický útok od masakru v severokavkazském Beslanu v roce 2004.
Nad ránem ruské úřady oznámily zadržení čtyř občanů Tádžikistánu, kteří se prý snažili uniknout na území Ukrajiny. O pár hodin později se na telegramových kanálech objevila videa a fotografie zobrazující jejich mučení. Na jednom záběru je vidět, jak policista odřezává podezřelému kus ucha a cpe mu ho do úst. Na jiné fotografii leží zadržený se spuštěnými kalhotami a k jeho genitáliím vedou elektrické dráty. Server Mediazona, který se specializuje na zpravodajství o ruské justici, 25. března citoval předsedu lidskoprávní organizace Team proti mučení Sergeje Babince, jenž se pokusil vysvětlit, proč byly podobné záběry zveřejněny právě nyní: „Dosud se silové struktury snažily případy mučení skrývat. (…) Jenže takto velký a hrozivý teroristický čin se v Rusku už dlouho neodehrál. Někteří lidé z bezpečnostních složek zřejmě ztratili nervy a rozhodli se ukázat, co se stane s případnými dalšími teroristy.“ Babinec má pochopení i pro reakce Rusů na sociálních sítích, kteří volají po znovuobnovení trestu smrti: „Příliš mnoho lidí zahynulo, je příliš těžké o tom mluvit a vyzývat k racionalitě. Je potřeba, aby se rána trochu zahojila. Musíme ale vysvětlovat, že mučení nevede k cíli, tedy k dosažení spravedlnosti a zjištění pravdy. Když mne nebo vás budou mučit, klidně se přiznáte, že jste zabili Kennedyho. Člověk, který někoho mučí, většinou nezjistí pravdu, ale to, co chce slyšet. Jestli budou chtít slyšet, že někdo pracoval třeba pro ukrajinskou armádu, tak ho budou mučit tak dlouho, dokud se k tomu nepřizná.“ Hned v prvních hodinách ruští představitelé hovořili o tom, že za útokem stojí ukrajinští nacionalisté. A to i přesto, že se k němu přihlásila odnož teroristické organizace Islámský stát Vilájet Chorásán. „Samozřejmě, že za tím stojí Ukrajinci,“ prohlásil šéf Bezpečnostní rady státu Nikolaj Patrušev. Když Islámský stát zveřejnil záběry natočené jedním z útočníků, musela se oficiální verze změnit. Nyní Kreml tvrdí, že vykonavatelé sice byli radikálové z Tádžikistánu, ale řídili je agenti ukrajinské tajné služby. Tádžikistán již ruským kolegům slíbil výpomoc s vyšetřováním.
Jak ale vysvětluje 1. dubna na serveru Meduza odborník na Střední Asii Roman Černikov, očekávat od úřadů v Dušanbe, že budou chtít odhalit pravdu, není namístě. V Tádžikistánu byl už víckrát použit teroristický čin Islámského státu jako záminka pro likvidaci politické opozice. V červenci 2018 v tádžických horách pět útočníků s noži povraždilo skupinu pěti cyklistů z USA, Nizozemí a Švýcarska. K útoku se přihlásil Islámský stát, který zveřejnil video, na němž útočníci skládají přísahu chalífátu. „Tádžická generální prokuratura prohlásila, že video bylo falešné a ve skutečnosti útok zorganizovala Strana islámského znovuzrození Tádžikistánu pod vedením tajných služeb Íránu. Prý jim to sdělil jediný z útočníků, který zůstal naživu. Všichni ostatní byli zabiti při zadržení,“ dočteme se v textu. Strana islámského znovuzrození byla přitom až do roku 2010 jedinou legální opozicí, následně byla označena za teroristicko-extremistickou a fakticky rozdrcena.
Co je vlastně Vilájet Chorasán, o němž slyšeli dosud hlavně ti, kteří pozorně sledují dění v Afghánistánu a ve Střední Asii? To se snažil vysvětlit server The Insider 29. března textem, v němž cituje odborníky na region i terorismus. Zmíněná filiálka Islámského státu existuje od roku 2014, kdy se část radikálů oddělila od hnutí Tálibán. Nechvalně se „proslavila“ v roce 2021 výbuchem u vjezdu na kábulské letiště během chaotického stahování amerických sil z Afghánistánu, při němž zahynulo skoro dvě stě lidí. O rok později se organizace přihlásila k výbuchu u ruského velvyslanectví v Kábulu. Vzhledem k tomu, že je Islámský stát v posledních měsících pod velkým tlakem Tálibánu, více se orientuje na útoky v zahraničí. V lednu zaútočil ve městě Kerman v Íránu na pietní shromáždění připomínající smrt generála Revolučních gard Kásima Sulejmáního – zahynulo takřka sto lidí. „Islámský stát chtěl na Rusko cílit už dlouho, protože ho vnímá jako ‚křižácký‘ stát pro jeho dobré vztahy se syrskou vládou nebo Tálibánem. Současné režimy v Sýrii a Afghánistánu chápou jako ‚odpadlické‘ a jejich podpora je z hlediska Islámského státu bojem proti islámu,“ říká britský analytik Ajmán at-Tamímí. „Pokud se objevila šance udeřit v Rusku, tak jí určitě nepohrdli. Odpovídá to jejich ideologii i taktice. Ani útokem v USA by nepohrdli. A v Rusku mají stoupence i buňky lidí z Tádžikistánu a Uzbekistánu,“ vysvětluje izraelský bezpečnostní analytik David Sharp. Zní to logicky, ale můžeme si být jisti, že ukrajinská stopa nikam nezmizí. Přinejmenším v očích Kremlu.