Literatura se jako výtvor člověka, jehož život je vždy zasazen do určitých podmínek, dá zkoumat i z perspektivy jiných oborů, nežli je literární věda – ať už je to psychologie, sociologie nebo třeba historie. Těmto pohledům je společné, že z větší části opomíjejí literárnost literatury – tedy skutečnost, že je „krásná“ – a literárním dílem obvykle dokládají nějakou svou tezi. Otázka je, jak z literárněvědných východisek zkoumat něco, co krásnou literaturou tak docela není.
Brazílie v poslední době zažívá rozkvět takzvané marginální neboli periferní literatury. Ti, kteří jsou z důvodu nedostatečného vzdělání, nemajetnosti, společenské nepřijatelnosti či života na vzdálených předměstích vyloučeni z vysoké kultury, si vytvářejí kulturu vlastní. Tenhle proces je v Brazílii, a v Latinské Americe obecně, historicky nesmírně produktivní: stejnou cestou se zrodily světoznámé fenomény, jako je například karneval či samba.
Marginalizovaní autoři píší …
