Obsáhlá výstava v Galerii hlavního města Prahy přináší netradiční pohled na moderní umění z let 1918 až 1945. Na základě sjednocujícího motivu realistických tendencí představuje některé přehlížené rozměry tehdejšího uměleckého prostředí a možná trochu neplánovaně zdůrazňuje jeho rozmanitost.
Čerstvě otevřená výstava Galerie hlavního města Prahy nazvaná Nové realismy personálně i obsahově přímo vychází z několikaletého uměleckohistorického projektu, který byl roku 2019 zakončen stejnojmennou publikací. V prostorech Městské knihovny bude až do konce srpna k vidění shrnutí tohoto bádání a převedení jeho výsledků do výstavního formátu: výběr děl, dělení do podkapitol, dokonce i citáty otištěné na zdech budovy přímo zrcadlí knihu, která může dobře posloužit jako předčasně vydaný doprovodný katalog.
Rešerše a znalosti libereckých historiků umění Iva a Anny Habánových, kteří stojí v jádru celého projektu a spolu s kunsthistoričkou Helenou Musilovou se ujali kurátorské role, jsou, jak dokládá zmiňovaná publikace, skutečně rozsáhlé. Zároveň však výstava opakuje některé z jejích problematických momentů, přestože měli autoři celých pět let na to, aby se s nimi vypořádali. Co jsou tedy ony „nové realismy“ a proč je s nimi tolik potíží?
Německo namísto …
