Aniž jsem to plánoval, ocitl jsem se nedávno v podnikové prodejně jedné čokoládovny. Půlkilové pytle nestandardních výrobků se tu prodávají za nestandardní ceny. Zmetky se v tuhém igelitu drolí, vypadají nevábně, ale chutnají jako ty, co prošly kontrolou jakosti. Prodejnu prostupuje lepkavá nepatřičnost. Omluvný úsměv prodavačky stupňuje u zákazníků komplex přistiženosti, jemuž chlap v bílých botaskách vzdoruje přezíravým chováním, žena se silonovou šálou překotným hovorem. Vzdorují všichni. Od chvíle, co jsem vzal do ruky košík, sužuje mě myšlenka, že bych si měl něco koupit.
Z prodejny se vychází do vágního terénu pod nadjezdem. Nic tu neroste, na štěrku parkují auta. Vzadu se táhne chatrný plot průmyslového areálu. Vpravo je železniční trať, vlevo několik paneláků. Na trávníku mezi nimi vzrostlý keř požírá renesanční boží muka.
Zpod nadjezdu vede dlouhý, rozviklaný chodník, který se rozšiřuje v bezduchou ulici. Nespěchám, vlak mi jede až za hodinu. Na sebe natlačené domy …
