Lidští piloti jsou drazí a jejich ztráta nepříjemná. Proto se v současných ozbrojených konfliktech čím dál více prosazují bezpilotní letouny řízené umělou inteligencí. Dron o velikosti hračky dnes dokáže doručit nejen pizzu do kanceláře, ale také trhavinu do věže nepřátelského tanku.
Počítače jsou den ode dne inteligentnější a dokážou zvládat množství rutinních úkolů, na které byl kdysi potřeba člověk. Nejinak je tomu ve vojenství. Dřív bylo třeba mít v každé plechovce maso – ať šlo o letadlo, tank nebo traktor. První experimenty se zbraněmi s vlastní inteligencí proběhly již za druhé světové války – například pokusy o vycvičení holubů k rozpoznání bitevní lodě na moři. Zdokonalování elektroniky postupně vedlo k zavádění bezpilotních, dálkově řízených prostředků. Pilot se svými nevýhodami vysoké ceny, nákladného a dlouhého výcviku, extra hmotnosti a špatné obětovatelnosti byl přestěhován do kukaně s joystickem, obrazovkou a hrnkem kávy. Získávání informací i „just-in-time“ doručení munice se významně zlevnilo. Maso se přestěhovalo mimo plechovku, technologie se stala „vegetariánskou“.
Bezpilotní prostředky se postupně zmenšily až na úroveň hraček. Oku nad bojištěm je jedno, zda je dronem od drahého armádního …
