Přeložil Petr Fantys
Odeon 2023, 208 s.
„Posmrtná paměť… vede až ke chvíli, kdy vám poslední člověk, který si vás pamatuje, věnuje poslední vzpomínku,“ říká vypravěč Barnesovy prózy, už čtrnácté autorovy knihy přeložené do češtiny. Dávný student, „král nedokončených projektů“, vzpomíná na svou někdejší vyučující, která jej hluboce ovlivnila a zasáhla celou svou osobností, a chce ji po letech „přivést zpátky k životu“. Léta s ní chodil na občasné obědy, a když zemřela, získal její intelektuální pozůstalost, knihy a zápisníky. Pokouší se dobrat toho, jaká vlastně distingovaná, odtažitá a záhadná Elisabeth (ve filmu by ji mohla hrát Emma Thompson) byla. Začne intenzivně studovat postavu římského císaře Juliána Apostaty a jeho odraz v historiografii a umění, protože Elisabeth z nějakého důvodu poutal, a vytěží z toho text, který v knize čteme. Kdyby císař nezemřel předčasně, mohly se dějiny západní civilizace vyvíjet úplně jinak – anebo taky ne. Ale jak má životopisec zachytit život v jeho plnosti i neuchopitelnosti? Možná je „souvislé vyprávění pouhý klam, stejně jako snaha smířit protilehlé soudy“. Ukazuje se, že „pochopit člověka“ vlastně nelze, ale můžeme se ptát, čím je náš život zajímavý pro druhé. Povaha každé osobnosti je záhadná a zastřená, a ať už byla slavná, či obyčejná, pravda o ní je obtížně přístupná a těžko zjistitelná. Barnesova próza osciluje mezi vzpomínkou na mládí, esejem, vyznáním a rekonstrukcí osudů vzdálených i bližších, jež bývají vždy jen zpola úspěšné, neboť „život není vyprávění“.