S jazykem je to jako s oblečením. Ostatně výrazy „text“ a „textil“ mají stejný slovní základ, odkazující k čemusi spletenému. Od Rolanda Barthese zase víme, že móda je systém znaků, podobně jako řeč. Tu a tam si na to vzpomenu, když sleduju hloučky mužů na prahu dospělosti, co spěchají do tanečních kurzů. Vlasy po šamponové koupeli, v chvatu dopíjené láhve destilátu. A obleky nošené s okázalou nedbalostí, jež tak trochu maskuje nejistotu. Mladistvý temperament nasoukaný do příliš těsných rukávů. Společenské kalhoty, ve kterých se učí chodit. Kdo nosil sako ve třinácti, nemá srdce. Kdo ho na sobě neměl ve třiceti, nemá rozum.
Někdo pravidla šatníku dokonale ovládne a nechá vyniknout eleganci stylu. Jiný jde do divadla v botách zakoupených v prodejně s turistickým vybavením. Když ho pak okolnosti přivedou k tomu, aby se slušně oblékl aspoň na svatbu dcery nebo na pohřeb kamaráda, ukáže se, jak nepřirozený úkol to může být. Naštěstí atmosféru brzy uvolní …
