Americký hudebník Anjimile na svém druhém albu The King směřuje od indie folku k rozmáchlému art popu, v němž subtilní kytarové písničkářství provázejí desítky drobných ruchů, vazeb, dozvuků. Osobně laděná nahrávka spojuje neutěšenou tematiku s promyšlenými aranžemi a podmanivým, éterickým zvukem.
„Pokud Giver Taker bylo album modliteb, The King je albem kleteb.“ Bostonský hudebník Anjimile Chithambo shrnuje svou druhou studiovou desku jednoznačně. Zatímco debut z roku 2020 reflektoval radost z úspěšného boje s alkoholismem, druhá deska řeší rasismus, transfobii a odcizení. S temnějšími tématy se však paradoxně pojí „andělský“ zvuk. Giver Taker byl v zásadě konvenční indie folk, kdežto The King se více inspiruje sborovými, vágně sakrálními zpěvy a uchvacuje vrstevnatou produkcí a zvukovými ornamenty. I tak ale vyjadřuje pocity marnosti a vzteku. Právě ty ostatně stojí za genezí alba, na němž Anjimile vypráví silný osobní příběh.
Má matka ráda bojuje
Skladby vznikaly bezprostředně po policejní vraždě George Floyda a během protestů Black Lives Matter. Afroamerický hudebník vzpomíná, jak v něm vřela krev při sledování zpráv o dalších úmrtích. Píseň Animal, která vznikla den po Floydově smrti, je fantazií o pomstě, ovšem majestátní táhlé …
