I wish I was special…

17. ročník mezinárodního divadelního festivalu Boska Komedia

Mezi druhým a třetím adventním týdnem se v chladném Krakově odehrál již tradiční svátek performativního umění. Vítězem festivalu pojmenovaném po díle Danta Alighieriho se stala inscenace Fobia v režii Markuse Öhrna. Která díla z polské divadelní produkce zaujala našeho redaktora?

Motto posledního ročníku – You are so fucking special – si krakovský festival Boska Komedia vypůjčil od kapely Radiohead. Když si člověk větu čte, zní mu v hlavě přichcíplý hlas Thoma Yorka (a zpod dlouhé patky na něj hledí zpěvákovo šilhající oko). Ale dokud jsem si nepřečetl úvodník od ředitele festivalu Bartosze Szydłowského, nenapadlo ně, že známý verš, po němž následuje žadonivé „I wish I was special“, lze interpretovat jako „zdůraznění individuální umělecké kreativity“. A nejen té! „Spešl“ jsem si připadal i já jako zahraniční novinář. Čtyřhvězdičkový hotel, beznadějně vyprodaná většina představení, mezinárodní porota nebo přistavěné shuttle busy, abyste se nemuseli trmácet do centra z končin, jako je Nowa Huta. Boska Komedia zkrátka dává od prvního okamžiku najevo, že chce být tím největším a nejváženějším festivalem, který otevírá domácí divadelní produkci zahraničnímu publiku a spoluurčuje, kdo se objeví na evropských přehlídkách. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě