Malvern 2024, 114 s.
Vítězem soutěže o nejčtenější knihu loňského roku by u mne doma byl suverénně Alois Mikulka s knihou, jejíž plný název zní O jelenovi s kulometem a jiné zkazky a pohádky pro trampy, zlatokopy, stopaře, cestovatele a milovníky táboráků. Ilustrátor, malíř, sochař a spisovatel, který loni odešel na věčnost v požehnaném věku devadesáti let, je autorem několika svazků svérázných moderních pohádek. V nich se v nonsensovém reji prolínají reálie současného světa s mytologickým bezčasím plným roztodivných postav, jejichž tradiční role jsou pomíchané, a logiku věcí tu určuje ztřeštěný humor. Trampů je zde (na rozdíl od jiných Mikulkových děl) sice pomálu, zato je tu požehnaně ježibab. V rámci dekonstrukce tradičních příběhů nás autor zavádí například k ohni dvanácti měsíčků, k nimž se do lesa nevydávají týraná ubožátka, ale malá Margitka, jejíž sociální pracovnice skončila v blázinci, a po hodných stařečcích nechce fialky ani jahody, nýbrž kuřecí paprikáš. V temných lesích se pod ochranou ježibaby skrývá před školní docházkou maskáčová Karkulka a v panelovém hradu na Sídlišti bydlí Popeluše, která po nocích vybírá z popelnic stravu pro zlou macechu a líné nevlastní sestry. Mlsná ježibaba si děti k výkrmu bere z děcáku, Krakonoš jezdí trolejbusem, medvědi vlakem a trpaslíci vylupují banky. Vše doprovázejí autorovy kongeniální ilustrace. Mikulkovy pohádky překypují veselím, groteskními scénami i radostí z vyprávění, ale zároveň reprezentují podvratný přístup k autoritám i zavedeným pořádkům. A to mají rády nejen děti.