Galéria mesta Bratislavy, Pálffyho palác, 10. 10. 2024 – 16. 3. 2025
Když se o výstavě řekne, že něco „zasazuje do kontextu“, je to sice dobré znamení, ale zdaleka ještě není vyhráno. Je pravda, že uchopení širších okolností vzniku díla je zásadní pro jakoukoli hodnotnou interpretaci, o to důležitější se však stává otázka, proč by nás měl zajímat zrovna ten úhel pohledu, který autoři a autorky zaujímají. Kurátorský projekt Daniela Grúně Haptická ozvena s podtitulem „Príroda, telo, politika v umení bývalej Juhoslávie a Československa“ nazírá na proslulé české a slovenské neoavantgardní akce, happeningy a konceptuální díla (Kovanda, Mlčoch, Šejn, Ságlová, Valoch, Koller, Filko, Bartuszová ad.) skrze paralely s uměleckou scénou bývalé Jugoslávie. Ve dvou patrech bratislavského Pálffyho paláce Grúň ve spolupráci s Darkem Šimičićem a Miškem Šuvakovićem představuje objekty, videa a zejména kresby a fotografie dokumentující nezávislé umění především z poslední čtvrtiny 20. století. Jedná se v první řadě o mimořádný archivní počin: návštěvnictvo si může na jednom místě prozkoumat mnoho původních plánků a originálních fotografií (které se v teple paláce pod vitrínami pomalu kroutí). Ale co přináší zmíněný „jihoslovanský kontext“? Místo aby výstava dnes už kanonických tuzemských autorů a autorek zkoumala jejich vazby na Západ, a implicitně tak jejich dílo ukazovala jako odvozené a opožděné, našli kurátoři v umění jihovýchodní Evropy rovnocenného a poněkud pozapomenutého partnera, který mluví téměř stejným jazykem.