Jakým způsobem se v tuzemské popkultuře a literatuře osmdesátých let potkával smutek ze ztráty krajiny s oslavou techniky? A jak s tím souvisí pohádkový seriál Arabela nebo literární tvorba autora knih o přírodě Jaromíra Tomečka? Narážíme na specifickou poetiku, která usilovala o návrat k přírodě, ale šlo jí hlavně o člověka.
Když novinář Josef Velek v lednu 1974 na stránkách časopisu Mladý svět představoval Akci Brontosaurus, která si kladla za cíl zaktivizovat mládež v rámci „Roku ochrany životního prostředí“, jako jednu z motivací uváděl exponenciálně se zvyšující množství oxidu uhličitého v ovzduší. Podobné obavy o globální stav životního prostředí nebyly za normalizace ojedinělé, především v osmdesátých letech se kvůli zhoršujícímu se stavu přírody v Československu i díky větší dostupnosti informací stalo z ekologie politické téma.
Komíny a řád věcí
Těžko bychom však za socialismu hledali literaturu o klimatické změně, ta se jako téma dostala nanejvýš do populárně-naučných pořadů o ekologii. Ve Velkově silně literarizovaných reportážích z osmdesátých let se místo toho objevují kutilové s amatérskými vynálezy na sledování kvality říční vody a upovídaní vrátní, kteří za bábovku prozradí, kdo kam odklidil nebezpečný odpad. S jejich pomocí se Velek staví na obranu …
