Rozdílné začátky, stejné konce

Dějiny levicového exilu

Kniha autorské trojice působící v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, nazvaná Pro nás dějiny nekončí, představuje tři polohy československého levicového exilu po roce 1968. Rozdílné příběhy emigrantů z řad sociálních demokratů, reformních komunistů a revolučních socialistů měly nakonec podobná vyústění.

„Posrpnovému levicovému exilu chyběl po listopadu 1989 dobrý konec,“ ­konstatuje autorský trojlístek Kristina Andělová, Jiří Suk a Tomáš Zahradníček v závěru knihy Pro nás dějiny nekončí. V něčem to bylo nevyhnutelné, chtělo by se dodat. Po roce 1989 svět procházel neoliberálním obratem, který na počátku osmé dekády začal ve Velké Británii a Spojených státech a postupně se šířil Evropou, přičemž rozklad východního bloku jej ještě akceleroval. Ani jedné z reflektovaných podob posrpnového exilu – totiž příslušníkům sociál­ní demokracie, reformním komunistům a revolučním socialistům kolem čtvrtletníku Informační materiály – se nedostalo dějinné satisfakce v tom smyslu, že by československá společnost přistoupila na jejich politické vize. Přestože se představitelé levicového exilu po pádu komunistických diktatur mohli počítat mezi vítěze, v nových pořádcích hledala jejich hnutí své místo jen těžko.

 

Skromné výsledky

Ačkoli uvedené tři …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě