Činoherní studio, Ústí nad Labem, psáno z reprízy 16. 2. 2025
Na začátku loňského roku uvedl divadelní soubor Lachende Bestien inscenaci VOJCEK_jednorozměrný člověk, vycházející ze slavného dramatického fragmentu Georga Büchnera, a „třeskutá crazy komedie“ slaví úspěch jak u diváctva, tak u kritiků, kteří ji nominovali na inscenaci roku. Během sledování Pipi Dlouhé punčochy jsem se nemohl vyhnout pocitu, že režisér Michal Hába vsadil na stejnou kartu. Při adaptaci příběhu pro děti využil epizodického vyprávění k volné jevištní formě. Sérii mikroscének a výbušných gagů propojuje v dobrém slova smyslu infantilní popěvek Jindřicha Čížka, hudebníka, který pokaždé dokáže vymyslet refrén, jenž si svou chytlavostí nezadá s hitem Baby Shark Dance. Podobně jako VOJCEK je i tato inscenace, určená jak pro děti, tak pro jejich rodiče, vystavěna na silné metafoře. Vojcek je o kořistnické práci? Tak protagonistu Kristiána Hoffmanna na jevišti sedřeme z kůže. Pipi je o dětském světě, jemuž nevládne žádný řád? Tak necháme Marii Machovou s dalšími herci dělat pořádný bugr. Hábova zběsilá režie je strhující – ani nevíte proč, a řežete se smíchy. Horší je, když si utřete slzy a nad představením se alespoň na chvíli zamyslíte. Některým scénám – například s Donaldem Trumpem nebo s příchodem zlodějů – chybí pointa a potřebovaly by trochu víc péče, aby se divák nesmál jen naprázdno. Nicméně jako oslava spontánní energie, která snad má sílu drolit všudypřítomnou společenskou apatii, funguje Pipi Dlouhá punčocha na výbornou.