Jednou z možností, jak usilovat o lepší pracovní podmínky v kultuře, je odborové organizování. Tomu se ale na tuzemské kulturní scéně moc nedaří, jakkoli existuje množství opatření, jež by právě odbory mohly pomoct prosadit. Jakým způsobem se mohou pracující v kultuře připravit na příští volební období?
V textu Ještě to nevzdávejme (viz A2 č. 3/2025) jsem se pokusila popsat, v jakém stavu je příprava zákona o statusu umělce a umělkyně – sociální opatření, jež má narovnat podmínky mezi zaměstnanými a OSVČ v kultuře. Jak je patrné, dotyčný zákon ministerstvo kultury nechystá, zatím se jedná jen o registr umělců a příslib navazujících stipendií. Ta však problém prekérních podmínek práce v kultuře neřeší, a navíc bude pro mnohé tvůrce a tvůrkyně (například v literatuře či výtvarném umění) obtížné na ně dosáhnout.
Navzdory této neutěšené situaci však dává smysl vytvářet tlak na politiky a političky na státní i regionální úrovni, aby téma pracovních podmínek v kultuře zahrnuli do své agendy. Není totiž jasné, zda novelizaci zákona č. 203 o některých druzích podpory kultury, do nějž ministerstvo zahrnulo registr a stipendia, uzná Evropská komise jako dostatečnou náhradu za státem přislíbený status. Jeho legislativní zakotvení přitom bylo součástí Národního plánu obnovy a Česká …
