Pohľad grófky Hahn-Hahn maďarského spisovatele Pétera Esterházyho vyšel ve slovenském překladu. Jeden z vypravěčů román charakterizuje jako faktografické drobky mezi dvěma předkrmy. Najdeme v něm očité svědectví o neklidné době v nejistém regionu, recepty na místní speciality i pořádnou porci literární postmoderny.
„Všechno je nové, ale Dunaj zůstává Dunajem,“ konstatoval Péter Esterházy v esejistickém cyklu Hrách na zeď, který psal na přelomu osmdesátých a devadesátých let pro opoziční čtrnáctideník Hitel. V téže době stupňovaného chaosu a revolučních změn vznikal i do češtiny dosud nepřeložený román Pohľad grófky Hahn-Hahn (Hahn-Hahn grófnő pillantása, 1991), který nedávno vydalo bratislavské nakladatelství Brak a jenž se netají ambicí dostat Dunaj do slov. Ovšem rozpoložení, v němž se romanopisec nachází, má k distingovanému odstupu publicistického glosátora daleko: „Bol som ako pes nebohého Pavlova, na slovo Dunaj som začal slintať.“
Dunajská odysea
Vypravěč, který má i nemá autobiografickou povahu, se nachází ve stavu permanentního podráždění. Podobně jako Pavlovův pes instinktivně reaguje na podněty a změny, které přicházejí z vnějšího prostředí, ať už se jedná o geopolitické uspořádání, literární postmodernu nebo konstituování mýtu …
