Divadelní program k premiéře hry Alfreda Jarryho Král Ubu v roce 1896
O dnešní situaci se mluví jako o něčem bezprecedentním. A není divu. Prezident USA působí dojmem krále Ubu a dává Ukrajině i celé Evropě názorné lekce, jak moc mu na nich nezáleží – a také, jak moc je ještě pokoří a odrbe. Situace je tak příšerná, že ji dobře popsal i Tomáš Klvaňa, svého času propagandista tabákového průmyslu a posléze muž, který měl pro vládu řídit „strategickou komunikaci“ ve věci amerického radaru. Dnes celkem výstižně říká: jsme cestující v autobuse, jehož řidič zešílel. A celkem rezignovaně dodává: nezbývá nám než v tom autobuse zůstat sedět.
Opakují se ad nauseam výtky, jak to, že se Evropa neprobrala, jak to, že není dost sjednocená a akceschopná. S chutí je omílají zejména dva druhy lidí. Na prvním místě atlantisté, kteří třicet let tvrdili, že nám bezpečnost zaručí především bezvýhradná loajalita vůči USA (a zvýšené zbrojní výdaje na nákup amerických zbraní). Na druhém místě suverenisté, kteří kategoricky trvají na nepředávání žádných …
