Účastním se schůzky Iniciativy nájemníků a nájemnic (INN), organizace, která se snaží bojovat za práva a lepší podmínky lidí žijících v nájemním bydlení. Řeší se přírůstky nových členů, mediální výstupy k problému krátkodobých nájemních smluv nebo aktivity jednotlivých akčních skupin. Zažívám aha moment: v České republice lidé bydlící v nájmu představují minoritu – tím se tedy vysvětluje nezájem ze strany politiků.
Ve vzpomínkách se vracím na sídliště Písnice, kde jsem vyrůstala. Obyvatelé se zde mnoho let připravovali na to, že si své byty budou moci odkoupit (prodali kvůli tomu auta, chaty, vzali si půjčky). Vlastník – polostátní společnost ČEZ – ale nakonec svůj závazek vůči nájemníkům zrušil a rozhodl se celé sídliště prodat soukromé firmě CIB, která předložila nejvyšší nabídku. Myslím na sousedy z našeho vchodu i z dalších paneláků. Většinou neměli kapacitu ani prostředky na to, aby se mohli účinně bránit, řešit právníky a podobně. Z lidí, kteří věřili, že jednou budou bydlet „ve vlastním“, a do určité míry tomu podřídili své životy, se stali doživotní nájemníci s krátkodobými smlouvami a přepálenými nájmy. Zlé sny se mi moc často nezdají, ale když už noční můru mám, bývá v ní mnohdy hořící panelák – těžko v tom nevidět souvislost s traumatickým osudem písnického sídliště.
Na schůzce INN sedím společně s těmi, kterým situace ohledně bydlení a vůbec sociální nerovnosti nejsou lhostejné, a běží mi hlavou, kolik asi lidí se bude muset ještě přidat, abychom byli slyšet, a co všechno bude nutné udělat, aby mohlo dojít k systémové změně. V krizi samozřejmě není jen bydlení. Žijeme v době oligarchizace: kdykoli se může objevit někdo, kdo se rozhodne, že si všechno prostě koupí nebo zařídí z pozice moci. Jedná se o čím dál větší hrozbu v nejrůznějších sférách. Sdružení, jako je INN, nám mohou pomoci této situaci čelit. Vyvstávají před námi zásadní otázky: Jak dospět k takovému rozšíření našich kapacit, abychom dokázali odmítnout systém, který je pro většinu lidí nevýhodný? A jaké formy organizování budou potřeba k tomu, aby se naše společnost mohla vydat jiným směrem, než kam má teď nakročeno?