Hollywood a ti druzí - filmový zápisník

„Ať žije nezávislý film!“ zvolal během své děkovné oscarové řeči Sean Baker. A jeho snímek Anora je vskutku – čistě z definice – výsostně autorský, nezávislý titul. Baker ho produkoval, napsal, natočil, stříhal – a za všechny tyto činnosti si z letošního ceremoniálu od­­nesl zlatou sošku. Což je samo o sobě bezprecedentní. Když ovšem loni v červnu obdržel za Anoru Zlatou palmu v Cannes, mnozí se naopak podivovali, že hlavní cenu na tomto prestižním festivalu získal v jádru silně žánrový snímek o sexuální pracovnici, jež se zamiluje do synka ruských oligarchů; jakási současná variace na tropy romantických komedií typu Pretty Woman (1990), která svatbou nekončí, ale začíná. Anora je nepochybně pozoruhodná svou schopností měnit nálady, žánry i rytmus, jde o snímek, který záměrně vymetá všemožná zákoutí hollywoodské tvorby a reflektuje je. Vítězství Anory na Oscarech může vypadat jako triumf nezávislé tvorby, ale mnohem spíše symbolizuje, jak …