Alfred ve dvoře, Praha, psáno z uvedení v rámci Malé inventury 26. 2. 2025
Třebaže byl jedním z hlavních představitelů Sudetoněmecké strany, na rozdíl od Konrada Henleina není Heinz Rutha obecně znám. Jeho pozoruhodný život připomenul až překlad knihy Čertova zeď od britského historika Marka Cornwalla. Z této publikace vychází inscenace Wandervogel, nazvaná dle mládežnického hnutí, v němž oddaný nacionalista aktivně působil. Do role vypravěče Jan Mocek, autor hry a režisér v jedné osobě, obsadil Philippa Schenekera. Původem švýcarský herec ve svém projevu skvěle propojuje chladné charisma s nepříjemným paternalismem, s nímž dohlíží na čtveřici svých adolescentních svěřenců. Typicky šišlavou češtinou divákům rozkrývá příběh muže, jenž stejnou měrou miloval jak německý národ, tak mladé chlapce. Kvůli široce medializovanému obvinění z homosexuality v roce 1937 spáchal sebevraždu. Inscenace se soustředí právě na vztah menšinové sexuální orientace a fašismu, k jehož ideologickým pilířům patřila vedle vypjatého nacionalismu také představa mužské nadřazenosti spojená s kultem mladého těla a fyzické síly. Vedle citace z Ruthových deníků je téma ohledáváno pomocí silných scénických obrazů, v nichž se za burácivého zvuku a ostře blikajících světel svíjejí nahá mužská těla. Snahou tvůrců je propojit otázku politické instrumentalizace maskulinity se současnou radikalizací mladých mužů. Přestože v tomto záměru je inscenace ne zcela přesvědčivá, stále se jedná o promyšlené jevištní dílo, které zaujme nejen svým tématem, ale též jeho sugestivním ztvárněním.