Carcosa 2025, 303 s.
Kniha hororových povídek Karla Švandy ze Semčic (1867–1928) je dalším svazkem edice Temnosti, která uvádí zahraniční žánrovou klasiku, ale zároveň hledá kořeny strašidelného vyprávění v klasické české literatuře. Syn slavného divadelního režiséra a dramatika Pavla Švandy ze Semčic působil jako překladatel, dramaturg a propagátor českého divadla, ale byl jediným českým autorem své doby, který vydal dvě ucelené prozaické sbírky hororového žánru: Fantastické povídky (1892) a Bizarní povídky (1897). Editor svazku Petr Boček dal přednost syrovějším, časopiseckým verzím textů a ponechal v nich archaickou češtinu, díky níž si Švandovy „salonní duchařské horory“ uchovaly náležitou dobovou atmosféru. Z autorova psaní je patrné, že byl silně ovlivněn fantaskními díly německého romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna. Vzdává mu hold i tím, že ho učinil hrdinou povídek Prázdná lenoška a Adolfina (druhá z nich se odehrává ve Francii za Velké revoluce). Osobně mě nadchla povídka Zelený diamant, což je příběh o tom, že hříchy otců mohou zle dopadnout i na jejich děti. Zábavný je satirický text Člověk bez hlavy a nápaditostí zaujme Charlota, která čtenáře opět zavádí do Francie v době jakobínského teroru. Součástí souboru je i Švandův překlad Hoffmannovy povídky Zlatý hrnec. Knihu uzavírá rozsáhlý doslov Petra Bočka, jemuž je třeba poděkovat za to, že objevuje a znovu vydává pozapomenuté žánrové klasiky, a běžným čtenářům i hororovému fandomu tak zprostředkovává překvapivá zásvětní setkání.