Miroslav Mišák ve své druhé knize líčí romantické toulání Strážovskými vrchy, pozorování divoké zvěře a vztah mezi hlavním hrdinou a jeho přítelkyní. Prózu lze číst jako beletrizovaný ekoaktivistický manifest, jak naznačuje mimo jiné protagonistův otevřený boj proti myslivcům.
Na lesní mýtině stojí proti kameře, tedy proti nám, mladý muž v maskáčích, polopatě nám vysvětluje, jak používat sprej na medvědy. Správné tasení spreje předvede několikrát. Počítá nahlas, kolik vteřin mu trvá vytáhnout jej z pouzdra na prsou, odjistit, namířit a použít. Tři vteřiny. Důrazně nás vybízí, abychom si tasení spreje vyzkoušeli nanečisto, než vyrazíme do lesa. Mladý muž je jedním z těch, co na youtube pravidelně uveřejňují videa o tom, jak se chovat v přírodě, jak pozorovat zvířata, jak se bránit případným střetům s nimi. Na Slovensku je obliba „videjek z lesa“ nemalá, ať jsou to lesy Velké Fatry, Bukovských vrchů nebo Slovenského ráje. Stopujeme-li dnes medvědici a její mláďata v hustém porostu, aniž jsme překročili práh domova, má to podobný účinek, jako když se před sto lety četly prózy E. T. Setona nebo Jacka Londona. Neurastenické obyvatelstvo měst se rádo osvěží příběhy z lesa, zvlášť jsou-li podloženy zkušeností a obsahují-li věrné …
