Host 2024, 266 s.
Nad literárněteoretickými spekulacemi a bonmoty Jiřího Trávníčka ve studii Být Homérem po Joyceovi by čtenář zlomil hůl, pokud by to nebyla bryskní výzva k četbě a přemýšlení o literárních dílech. Začněme od jmenného rejstříku: chybí tam kupříkladu Bram Stoker, autor Draculy; básník Ovidius, jehož Proměny předešly o dva tisíce roků Proměnu Franze Kafky; Lucanus, jehož Farsalské pole fanynky a fanouškové filmových příběhů o Kleopatře a Césarovi mají znát; Apuleiův Zlatý osel, jeden z prvních románů prózou s rámcovými povídkami a pohádkou jako iluzionistickými škatulkami… A dál: ani autor Odyssey s Joycem odysseovským v titulu nemají příliš společného. První dílo je románový itinerář ke zdůvodnění nároků řeckých kolonistů ve starověkém Středomoří, román Joyceův je moderním exkursem literárního prožívání subjektivního času, povýšením utrpení banality na umělecký tvar a záznamem vnímání skutečnosti v minulém století. Poměr předností a nedostatků Trávníčkova bedekru nejlépe ať určí čtenář nebo vyučující literatury; výběr je individuální a proměnlivý, díla se vynořují a mizí jak Melvilleova Bílá velryba, legendární vorvaň Moby Dick, co taky v rejstříku chybí. Může být kritériem, zda kniha inspirovala k filmovému scénáři? V tom případě vedou Dumasovi Tři mušketýři a romány Charlese Dickense, romantizující indiánky, Walter Scott, Robinson Crusoe, Pasoliniho mytické adaptace, trójská válka; u nás Jirásek, Vančura, Hrabal, Viewegh… Filmoví tvůrci jsou značně vybíraví a diváci ještě víc!