Během posledního roku vyšly dvě publikace věnované antropocénu. Antropocennosti a Jen další konec světa se snaží přiblížit širší veřejnosti současnou situaci, kdy se nevratně mění životní podmínky na planetě, a tím i naše životy. První kniha sestává z esejů, druhá obsahuje tematické rozhovory.
Termín antropocén se vžil a v posledních letech překročil hranice odborného žargonu. S označením přišli na přelomu milénia chemik Paul J. Crutzen a biolog Eugen F. Stoermer, podle nichž dnes už nelze mluvit o období holocénu, protože lidská činnost má na naši planetu tak obrovský (a nevratný) dopad, že je namístě mluvit o nové geologické epoše. „Lidský živel“ ovlivňuje podobu naší planety a tím i veškerý život na ní.
V debatě o antropocénu se zmiňují negativní civilizační jevy, jako je globální oteplování, ekologické znečištění nebo masové vymírání druhů. Nepanuje však shoda na tom, kam umístit jeho počátek. Někteří tvrdí, že antropocén začal zrodem zemědělství v neolitu, jiní zastávají názor, že vše začalo průmyslovou revolucí, kdežto další uvádějí 20. století, kdy nastala díky umělým hnojivům „zelená revoluce“ a zároveň už byl člověk schopen použít zbraně hromadného ničení. Zkrátka s antropocénem jsou problémy. Na mnohé otázky nám ale mohou odpovědět …
