Teorie kulturních skriptů popisuje soubory norem, očekávání a chování, jež ovlivňují naše představy o určité oblasti života a tím i naše jednání. Literatura představuje zásadní médium, v němž se tyto vzory uchovávají, předávají, ale také proměňují. Leckdy tak může narušovat naše očekávání. Příkladem je středověká sexualita.
Tradice února jako měsíce lásky sahá hlouběji, než by většina z nás předpokládala: s trochou nadsázky můžeme tvrdit, že první valentýnka pochází ze středověku a je od Karla Orleánského. Anglický básník Geoffrey Chaucer ve svém Ptačím sněmu (1380, česky 2017) popisuje únor jako měsíc výběru partnera. Únor i valentinskou srdíčkovou výzdobu máme za sebou, v tomto textu se nicméně zaměřím na jeden z aspektů milostného vztahu: sex a konkrétně sex ve středověku. Mechanika tohoto aktu se oproti minulosti sice příliš nezměnila, zato se však měnilo naše přemýšlení o něm. Uchopit tuto proměnu nám pomůže teorie kulturních skriptů (skript je jednoduše soubor norem, očekávání a chování, které se vztahují k určité oblasti života ve společnosti). Jak tato teorie ukazuje, i sexualita je do velké míry konstruována prostřednictvím kulturních norem, které se předávají z generace na generaci – je tedy vlastně „naučená“. Ovšem zatímco naše skripty pocházejí z romantických filmů, …
