Zemětřesení ve Francii. Tak se mluví o trestu pro Marine Le Pen. Vůdčí osobnost francouzské krajní pravice, mnohonásobná kandidátka na prezidentku, dědička trůnu po otci zakladateli, symbol tradicionalistického nacionalismu, ale taky zlodějka a podvodnice. Alespoň podle soudu, který ji za zpronevěru financí z EU (mělo se jednat o zhruba tři miliony eur v letech 2004–2016) odsoudil ke čtyřem letům odnětí svobody (z toho ke dvěma rokům nepodmíněně). Vězení ale zdánlivě nikoho nevzrušovalo. Dlouholetá lídryně francouzských nacionalistů nejspíš počítala s kampaní i za mřížemi. Soudní síň opustila ještě před přečtením konečného verdiktu – asi už cítila, že jí teče do bot. Dva roky v chládku jsou evidentně nic proti pětiletému zákazu kandidovat do veřejných funkcí. Tato část rozsudku má okamžitou platnost, takže Národní sdružení z minuty na minutu ztratilo svou kandidátku do prezidentských voleb v roce 2027.
Předseda Národního sdružení Jordan Bardella rozsudek označil za popravu demokracie a pomalu začíná z Le Pen dělat mučednici. Nejspíš opomněl, že ještě nedávno se jeho strana chvástala, že jako jediná ve Francii nekrade. Její představitelé soudní rozsudky týkající se zpronevěr označovali za příliš mírné. A teď varují před totalitou. Podpora francouzské političce přišla z Ruska (paradoxně ještě před vynesením rozsudku), odkud ostatně pochází většina peněz na kampaně Národního sdružení. A také z Maďarska, jehož vládce Viktor Orbán zřejmě prošel tranzicí: „Je suis Marine!“ vyznal se na sociální síti. Skutečná Marine se proti rozsudku odvolala, žádný velký zvrat se nicméně neočekává. Zdá se, že spadla klec.