Národní galerie v Praze – Veletržní palác, 28. 3. – 27. 7. 2025
Se zahájením jarní sezony bylo v pražské Národní galerii tradičně otevřeno několik nových výstav. Jednou z nich je instalace Evy Koťátkové, která se do Veletržního paláce vrací po dvou letech, tentokrát s projektem vytvořeným pro loňské bienále v Benátkách. Koťátková pokračuje v tom, co se jí daří jako nikomu jinému u nás: srozumitelným a empatickým způsobem nenuceně zpracovává komplexní témata, která obvykle musíme složitě luštit v kurátorských textech přeplněných citáty z děl postkoloniální teorie. V malé dvoraně je až do konce července možné projít se žirafím krkem – uvnitř kovové konstrukce obalené příjemně měkkým pláštěm z textilu, koženky a plyše se může návštěvnictvo posadit a zaposlouchat do příběhu keňské žirafy Lenky, která byla v polovině padesátých let převezena do Československa, o dva roky později zemřela vinou nevyhovujících životních podmínek a po preparaci se stala muzejním exponátem. Z reproduktorů se nesou příběhy čtené nejrůznějšími lidmi, často dětmi, které popisují cestu z keňské stepi do pražské zoo z Lenčiny perspektivy, v níž převládají zmatené pocity a beznaděj. Koťátkové instalace je ve Veletržním paláci otevřená zdarma pro všechny, kteří se nechtěli nebo nemohli vydat do přeplněných benátských pavilonů. A je to dobře: navzdory univerzálnosti postkolonialismu je totiž Lenčin příběh nejdůležitější právě pro české publikum, jehož starší část si možná vzpomene na vycpanou žirafu v expozici savců v budově Národního muzea.