Loni v květnu premiéra v Cannes. O měsíc později čtyři ceny na největším festivalu animovaného filmu v Annecy. „Jsem rád, že je to za mnou,“ poznamenal tehdy režisér snímku Kočičí odysea Gints Zilbalodis. Byl to ale teprve začátek úspěchů díla, které během roku získalo Evropskou filmovou cenu, Zlatý glóbus a nakonec i Oscara.
Anglický název vašeho snímku – Flow – vyvolává biblické konotace. Je to záměr?
Voda je velmi důležitým prvkem. I když se na první pohled zdá, že snímek je spíš o kočce, která se vody bojí. Voda jí zaplaví dům, a tak se dostává na loď, kde se musí naučit žít s dalšími zvířaty. Prvotní strach postupně slábne, kočka se doslova osmělí. Věří sobě, věří vodě i dalším tvorům. Kočičí odysea vypráví o tom, jak se zbavit strachu nejen z vody, ale i z okolí a z ostatních. Film pojednává také o tom, jak vnímáme a akceptujeme druhé.
Vaši hrdinové se pomyslně i doslova nechávají unášet proudem…
Nehledal jsem nějaký koncept či spirituální rovinu. Je to spíš moje osobní zpověď, sám jsem se potřeboval zbavit strachu z druhých. Je to poprvé, co jsem pracoval v týmu, ve skupině. Jak vidíme, ani kočka ze začátku neví, jak na lodi spolupracovat s ostatními. Nad tématem jsem nepřemýšlel jako nad něčím, co by mělo mytologický nebo náboženský rozměr. Spíš je to emocionální …
