V knize Konec sezóny na koupališti Úštěk přichází Veronika Bendová s dvanácti povídkami spojenými s jednotlivými měsíci roku. I když jejím novým prózám, zasazeným do každodennosti českých maloměst, nechybí cit pro detail, opakuje se v nich až příliš smířlivé a sentimentální vyznění.
„V hlavní roli severní Čechy.“ Touto větou, připouštějící možnost přemýšlet i o prostoru jako o člověku, končí anotace knihy Veroniky Bendové Vytěženej kraj (2019). Autorce se v této road movie podařilo navrstvit různé pohledy na Ústecký kraj, který figuruje jako mediálně i umělecky vykotlané území, předmět budovatelského mýtu, krajina vyvolávající zavrtaná traumata či prostor nuzného i vytrvalého života místních obyvatel.
Ve svém novém povídkovém souboru Konec sezóny na koupališti Úštěk si autorka vybírá spíše místa postrádající všeobecně známou pověst – maloměsta a městyse na vnitřních periferiích (Vysoké Veselí, Levín), fiktivní vesnice (Podestice) i prostory bez bližší lokalizace. Jindy sice pracuje s určitými regionálními specifiky, ale vsazuje je do nových souvislostí a mýtus místa je vytlačován mýtem náboženským – třeba v úvodní povídce Byzantské Vánoce získává řidič lodní linky MHD podobu charónského převozníka. V několika prózách se Bendová …
