Průvodce
Přeložila Miriam Dostálová
Utopia Libri 2024, 128 s.
„Kalmykové se dále bouří, Moskva tedy přistoupí na ,konečné řešení‘ a během čtyřiadvaceti hodin deportuje celý národ do Severní Asie. Šestnáct tisíc lidí, tedy každý pátý, v důsledku násilných deportací zemře. Impérium (…) místní toponyma nahradí ruskými a celou oblast osídlí osadnickými kolonisty,“ shrnuje ukrajinský novinář Maksym Eristavi jeden z méně známých zločinů stalinského Sovětského svazu, při němž byl od Kaspiku na patnáct let vystěhován jediný většinově buddhistický národ Evropy. Případů ruského kolonialismu (kam počítá i perzekuce neruských národů uvnitř SSSR) autor shromáždil čtyřicet osm, od ovládnutí Tuvy (1911–1944) po invazi na Ukrajinu (2022), a původně je publikoval v obřím twitterovém vlákně. Proto je také každému případu věnován jen odstavec textu a jedna ilustrace od ukrajinských umělců a umělkyň. Na několika řádcích je tu popsán rok 1968 v Československu nebo obě války v Čečensku. Na jednu stranu je to působivé, na druhou nutně zkratkovité. Eristavi sám sebe označuje za „vrchního vypravěče ruského kolonialismu“ a snaží se dostat toto téma do mainstreamu. Je pravda, že značná část především západního publika povědomí o povaze těchto zločinů dodnes nemá, a forma přehledu s odkazy na převážně anglojazyčné zdroje tedy může dobře zafungovat. Jiná věc je, že tu chybí definice kolonialismu – znamenalo by to diskusi, zda je Rusko jiný případ než „klasičtí“ evropští kolonizátoři. U autora z Ukrajiny lze nicméně pochopit, že mu jde hlavně o „otevírání očí“.