V češtině vyšla sbírka povídek Chladná ruka v mojí dlani od britského spisovatele Roberta Aickmana. Nejedná se o čistokrevný horor, autor pracuje s náznaky nadpřirozena a jeho povídky působí jako „napínání zraku ve snaze zahlédnout obrysy čehosi, co se rýsuje na samotném obzoru oblasti, kterou obýváme“.
Edice Smrtihlav značky Fobos, zaměřená na klasické horory, nepřestává překvapovat. Po relativně slavných titulech jako Invaze zlodějů těl a Obětiny přišla s obskurními lovecraftovskými povídkami Roberta Blocha, a sice poměrně důležitou, ale také značně nečitelnou záhadologickou knihou Dům v Amityville. Na ně navázala autorem, který je na jednu stranu jistě pozoruhodný a talentovaný, ale zároveň představuje takovou polohu žánru, jaká mnoha čtenářům nejspíš příliš nesedne.
Letmé doteky nadpřirozena
Britský autor Robert Aickman vycházel z tradice duchařských příběhů, kterou ještě zradikalizoval do podoby vyprávění s velmi letmými a prchavými doteky nadpřirozena, nebo ještě lépe podivna. On sám o svých textech mluvil jako o „podivných příbězích“ (strange stories) a tohle označení je pro ně rozhodně přiléhavější než nálepka horor. Nejde v nich totiž o evokování strachu, úzkosti či ohrožení, ale spíš o pocity nepatřičnosti, vykloubenosti či kurióznosti. Sbírka Chladná …
