Multimediální umělec Vladimír Turner se věnuje angažovanému umění ve veřejném prostoru už takřka dvě desetiletí. Hovořili jsme o jeho novém celovečerním filmu, o umění pro každého, možnostech sdílené imaginace i o tom, proč nejmladší generaci už tolik neoslovuje ulice.
Titulek jednoho staršího rozhovoru s vámi zní: Na hezké věci už není čas. V novém filmu Veřejně prospěšné práce [viz recenzi na s. 12] ovšem ukazujete pozitivní aktivity, s nimiž se lze ve městě setkat. Chtěl jste tím dodat optimismus sobě i diváctvu?
Ten titulek odkazoval k tomu, že svět je plný věcí a pořád se generují nové, a to i ve výtvarném umění, takže mi přijde nezodpovědné vytvářet další objekty. Můj film sice pojednává o náročných tématech a spíše negativních jevech, protože Praha se teď nevyvíjí úplně dobrým směrem, ale nechtěl jsem je zobrazit tak, aby z toho diváci upadali do apatie. Rozhodl jsem se tato témata ukázat pomocí imaginace a umění, aby to působilo terapeuticky, protože i pro mě je umělecká tvorba jediná cesta, jak v tomhle šíleném světě přežít. Byl bych rád, kdyby Veřejně prospěšné práce přispěly ke vzniku nových komunit. Nechtěl jsem natočit politickou ani aktivistickou agitku, ale film, který má inspirační a motivační potenciál.
Jak jste …
