Nejpopulárnějším hudebním žánrem v současné Brazílii je música sertaneja, občas přirovnávaná k severoamerickému country nebo mexickým rancheras. Jak ukazuje příběh původně zbojnické písně Mulher rendeira, má sertanejo pozoruhodnou historii a prochází zajímavými modifikacemi.
Sertão je prostor, který se v představách brazilských literátů a hudebníků často mění z chudého zapadákova nejen v uctívanou rodnou hroudu, ale i v archetypální krajinu se spirituálním rozměrem. Geograficky označuje severovýchodní a vnitrozemské části Brazílie se specifickým podnebím, ve kterém se střídají období nepředvídatelně dlouhého sucha a krátkých intenzivních záplav, a se zemědělsky obtížně využitelnou půdou polopouštního charakteru, sloužící především pastevectví.
Kraj honáků a zbojníků
Literárních děl věnovaných sertãu vznikla v Brazílii celá řada. Český čtenář může sáhnout po prózách dvou stěžejních autorů – Graciliana Ramose a Joãa Guimarãese Rosy. Ramos napsal román Vyprahlé životy (1936, česky 1959) a vtělil do něj vlastní zkušenost rodiny utíkající před suchem do města, kde však postrádá sepětí s půdou. U Guimarãese Rosy pak sertão není jen místem děje, ale i jedním z protagonistů. Působí jako destruktivní síla i mytický prostor odhalující …
