Už jsem němá.
Už ze sebe nevydám ani skřek.
Moje postel proležená, zvyklá na nářek
už místo mě smutně sténá
když se z boku na bok obracím.
Za špinavým oknem teď v bolestech
z černých mraků slunce vyhřezlo
a krvavé ráno věští zase jenom zlo.
A vítr třeští jak má tupá hlava
a za černým obzorem zas dálava
si …
