XIX: Nádraží Praha Střep Ty růže z tapet do ránajsou samý pottak touží kvést…že Moranata která leží podta trhlá mrdna pod něčímco ani nedujese posmívá mým zaječíma hýká hýkáže tu je Když nad hlavouse klene strupmá zaschlá krevmé šapitó…a v nebi stopy od nehtůco škrábalya rvaly to báseň čísla #26/11 sdílet mail facebook twitter