*** Zbořil kurník a po slepicích šlapal bosýma nohama. Takový byl jeho žal. Popadaný slívy šířily čpavý puch, plůtek na záhumení čekal na znovuvztyčení. Ta jeho fena se tahá po dědině jak smrad! Namletý kosti přišly nazmar. Vykloval si je čas. … báseň čísla #19/21 sdílet mail facebook twitter