Bylo to uprostřed léta, bylo to uprostřed

města. Večer v ulici mezi barem

a katedrálou teprve sbíral síly k úderu,

někdo umřel, ale toho se nenajíme,

milovaná žena se zamilovala do své

žehličky, napíše o tom knihu, nesmějte se,

stálo to v novinách. Bude to vždycky

uprostřed …

Jestliže se náhle ztrácíš v trávě z kamene,

co vypadá líp v mramoru nežli tak, jak je,

anebo vidíš fauna s nymfou klesnout

vzhůru – oba v bronzu šťastnější než ve snu –,

můžeš pustit poutnickou hůl z rukou zemdlelých:

jsi v Impériu, příteli.

Vzduch, plamen, …

AENEUS, NOSTER MAGNUS pánUS

a slavný TROIANORUM rek

po moři rejdil jak cikánUS,

NUNC poslal nás AD TE, O REX!

ROGAMUS, DOMINE LATINE,

nechať náš CAPUT nezhyne,

nám žít v své zemi PERMITTE,

ať za PECUNIAE, ať GRATIS,

my děkovati budem SATIS

vždy BENEFICENTII tvé.

Moje zrcadlo má stíny na duši

A nikdo netuší

A nikdo netuší

Že v noci píšu hořčicí na víčko

Trochu jsem zhloupnul

Ale jen maličko

Refrén někdejšího hitu vybral Elsa Aids

15 3 18

Ve skalách

blízko vybraného místa

stojí hotel s bazénem

temné tapiserie, levné kopie plakátů

Alfonse Muchy a parket pro disco

němečtí důchodci snídají paštiku

křišťálové lustry rozložily dopolední světlo

na …

z bukoliky zbyla nám

jen dobytčí lejna

přeskočit je nelze

vyšli jsme z rytmu

a směšné je hopsat

bez nohou

s hrudí v bahně

lstivější než všechna

polní zvířata

krmíme ji ovocem

ze zakázaných stromů

činíme úklady její patě

načež nám ona

možná jednou

rozdrtí

hlavu …

„V umění se vylouplo několik novejch jmen.

V jednom kuse se montujou do režimu a dělají

dusno. Je nutný jim típnout knot, vygumovat je

z širšího povědomí. Zalarmujte naše lidi v týhle

branži a dejte jim jasný pokyny – nebrat vážně,

mlčky přehlížet, psát negativní …

Vylezl na strom a čeká. Má velký černý klobouk, jímž

by bylo možné rozhánět mraky. Dva pohledy na třešně

a jeden, jaký se vrhá přes zeď. Má v kapse nůž a v ruce

provaz.

Oči šlehají ze stromu na strom. Bude pršet, nebude

pršet. Ještě koleno na druhou větev. Rozhlíží se.

Pak …

Jednou jsem sama se sebou odjela na 17 dní

na maličký ostrůvek, kde nikdo kromě mě

nebyl, a já jsem 17 dní brečela. Protože tam

skočil delfín a mně tekly slzy, že ani nemám

komu říct: Hele, delfín.

Z rozhovoru s Lucií Bílou vybrali Elsa Aids a Kristina Láníková

v jakémsi rozpoložení

dne toho a toho

na tom a tom místě

počasí mrazivé

místností poletují zvláštní vůně

vše začíná v bodě neurčitelnosti

Báseň vybrala Michaela Velčková