Putinova válka proti ženám

Přeložil Petr Kujal

Odeon 2024, 253 s.

Sofi Oksanen, autorka několika románů, které měly úspěch i v českém překladu, píše finsky a žije v Helsinkách, nicméně po matce je poloviční Estonka a na prázdniny jezdila do tehdy ještě sovětského Estonska. Tak jako téměř každá tamní rodina byla i ta její poznamenána násilím sovětské okupace. Oksanen tak má vhodnou pozici k tomu, aby svému převážně západnímu publiku tlumočila východoevropskou zkušenost s kremelským imperialismem. Ve svém knižním eseji Do stejné řeky autorka výslovně mluví o ruském kolonialismu – vyvstává tu sice otázka definice, ale pragmaticky vzato, je to tak pro Západ srozumitelnější. Represivní, někdy až genocidní praktiky Sovětského svazu a Ruska – především stalinismu a putinismu – Oksanen propojuje s tématem institucionalizované misogynie a genderově podmíněného násilí. Beztrestné sexuální zločiny, které páchají okupantská vojska na Ukrajině, chápe jako systémový jev a jeden z nástrojů podlomení nepřítele. Druhou stranou téže mince je pak státní tažení proti feminismu a prosazování takzvaných tradičních (šovinistických) hodnot. I když Oksanen občas sklouzne k zjednodušujícím vyjádřením, nepatří k těm, kdo naznačují, že Rusko takové bylo a bude vždycky. Svá tvrzení podkládá desítkami zdrojů, a zároveň neopouští osobní perspektivu. Její estonská prateta po celonočním sovětském výslechu ve čtyřicátých letech oněměla a nedokázala říct, co se jí stalo. Válka proti Ukrajině se tak pro autorku stala příležitostí, jak jí vrátit hlas.