„Přátelé, ztratil jsem den,“ pronesl prý římský císař Titus poté, co jednou nezvládl během dne vykonat žádný obecně prospěšný skutek pro římský lid. To samé by mohl říct i Thibault, hlavní hrdina komiksu Sunday a zároveň bratranec jeho autora, Oliviera Schrauwena. Od imperátorského dobrodince se nicméně liší tím, že nezvládne za celý den opustit byt ani myšlenku.

Vnitřně nerozhodný Thibault má ostatně problém i napsat textovou zprávu své přítelkyni, odpovědět na pracovní mail, přečíst větu z filosofického eseje, otevřít dveře sousedovi, připravit si něco k jídlu nebo dostat z hlavy známou melodii. Namísto toho ale stihne podlehnout svodům masturbace, navzdory proklamované abstinenci se opít, po půl roce začít znovu kouřit, zaseknout se ve vzpomínkách na starou lásku, zpochybnit vše včetně sebe a svého současného vztahu a několikrát se úspěšně disociovat. Na jednu prolajdanou neděli poměrně bohatý rejstřík duševních pochodů.

Sunday je až bolestně přesný popis jedné zahálky, který se člověku, pokud přistoupí na Schrauwenův specifický styl a tempo vyprávění, dostane hluboko pod kůži. Thibaultovo nedělní nicnedělání sledujeme minutu po minutě, s řadou zprvu bezvýznamných odboček a útržkovitých vzpomínek. Od počátku tu máme co do činění s konceptuální hříčkou, k vyprázdněnému manýrismu má však Sunday daleko. Směle můžu říct, že jde o jeden z nejosobitějších a nejvtipnějších komiksů, jaké jsem kdy četl. Zároveň je to také dosud nejpřístupnější dílo Oliviera Schrauwena.

Červená a modrá

V Berlíně usazený belgický kreslíř je už přes dekádu považován za jednoho z nejvýraznějších autorů na poli evropského alternativního komiksu. Vystudoval animaci na univerzitě v Gentu a komiks v Bruselu a již během studií začal publikovat krátké kreslené příběhy v řadě místních magazínů. V roce 2006 debutoval komiksem My Boy, svérázným pastišem stylu průkopnického amerického kreslíře Winsora McCaye, autora klasického komiksu Little Nemo (od 1905) a jednoho z prvních animovaných filmů Gertie the Dinosaur (1914).

Následovala kolekce dříve publikovaných kratších děl The Man Who Grew His Beard (Muž, který si nechal narůst plnovous, 2011), sestávající z vesměs surrealisticky laděných příběhů. I ty se vyznačovaly naivním grafickým provedením, odkazujícím na vůbec první komiksové stripy v amerických novinách začátku 20. století. Prvním samostatným grafickým románem byl v roce 2014 Arsène Schrauwen, kde autor zaznamenává domnělé (post)kolonialistické eskapády svého dědečka. Schrauwenův proměnlivý styl se tu ustálil na realistické, byť stále velmi zjednodušené lince s limitovanou barevnou paletou (zde si vystačil s modrou a červenou). Zároveň tu poprvé zapojuje do vyprávění sám sebe a členy své rodiny, respektive jejich románově smyšlené verze.

Ve stejném duchu Schrauwen přivádí svá možná alter ega i na stránky následujícího komiksu Parallel Lives (Paralelní životy, 2018), sbírky spekulativních sci­-fi povídek z utopické budoucnosti. I zde se pod avantgardní formou, vyznačující se zvláštně nedotaženou kresbou a cíleně redukovaným výběrem barev, skrývá komplexní a rafinovaně vystavěný příběh. Olivier Schrauwen je totiž přes veškeré vizuální žonglérství především skvělý vypravěč – dost možná jeden z nejlepších, jací momentálně v oboru operují. Nejpřesvědčivějším dokladem je právě Sunday, Schrauwenův zatím poslední komiks, který po částech publikoval od roku 2018. V ucelené podobě vyšel nejprve vlámsky v roce 2023 a v angličtině jej koncem loňského roku vydalo nakladatelství Fantagraphics.

Funky Oblomov

„Ahoj, jsem O. Schrauwen, autor komiksů. Po­­slední dekádu jsem zasvětil dokumentování života svých příbuzných. S tímto vědomím jsem se asi před šesti lety dal do řeči se svým bratrancem Thibaultem Schrauwenem. Mluvil s velkou nelibostí o ,promarněných dnech‘ – dnech naplněných prokrastinací, bezcílností a nudou. Jeho vyprávění mě zaujalo a okamžitě mi připadalo jako vhodný námět pro nový grafický román,“ předestírá autor na úvod svůj výzkumný záměr. Pro grafickou studii jednoho promarněného dne si zvolil ukázkově promarněnou neděli, den před Thibaultovými šestatřicátými narozeninami.

Thibaulta během ní sledujeme od rána až do půlnoci a převážnou většinou knihy nás také provází jeho vnitřní monolog, který funguje coby spojovací dialogový prvek všeho, co se děje v obraze. Kromě samotného Thibaulta totiž v Sunday vystupují i další postavy – jeho přítelkyně Migali, která se právě vrací z umělecké stáže v rovníkové Africe, bratranec Rik, který hodlá Thibaulta navštívit spolu s jeho dávnou láskou Norou, nerudný soused, který má za úkol doručit Thibaultovi jídlo od manželky, nebo myš ze sousedství, která neustále jen o vlásek uniká smrti.

Vyprávění také osciluje mezi děním v reálném čase a Thibaultovými vzpomínkami i představami, odlišenými stylem kresby. Zpočátku to může být trochu matoucí, ale ve chvíli, kdy se čtenář naladí na flow diktovanou Thibaultovým proudem vědomí, začíná Sunday nabírat ty správné obrátky. To však neznamená, že by příběh nějak závratně uháněl kupředu. Jeho tempo často stagnuje a cyklicky se v něm vracejí riffy na různá témata, podobně jako v songu Get Up (I Feel Like Being a) Sex Machine od Jamese Browna, jehož nakažlivý funk nedokáže Thibault dostat z hlavy.

Kreslená odysea

Příběh se v Sunday odvíjí v duchu repetice a variace, což ostatně koreluje s faktem, že Thibault pracuje jako typograf. Vzájemné proplétání, nabalování a gradování jednotlivých motivů, ať už jde o refrén písně, písmeno T, Rikovu konzumaci piv či Migalin závod s časem při cestě na letiště, pak z banálních peripetií skládá kreslenou symfonii doslova epických rozměrů. Schrauwen sází na unikátní schopnost komiksu coby prostorové juxtapozice, které samotným textem či obrázky (a to ani pohyblivými) nelze dosáhnout, a odhaluje tak pravou sílu devátého umění.

Číst Sunday je i při vší mnohovrstevnatosti a metatextovosti, kterou autor zároveň ne­­ustále sám podkopává a narušuje, neuvěřitelně vtipný a chytlavý zážitek, navíc s opravdu skvělým koncem. Joyceovská přirovnání mohou znít nabubřele, ale tato skoro pětisetstránková odysea je bezpochyby jedním z komiksových vrcholů loňského roku a Olivier Schrauwen se svou další rodinnou reality show v bublinách a panelech aspiruje na nejzajímavějšího komiksového tvůrce současnosti.

Autor je publicista.

Olivier Schrauwen: Sunday. Fantagraphics, Seattle 2024, 474 stran.