Hollywood je podle mnoha amerických komentátorů i podle některých zástupců velkých studíí v krizi, která se projevuje klesající návštěvností a vytrvalým produkováním bezduchých blockbusterů, soustředěných na efekt a rezignujících na jakýkoliv pokus o hlubší obsah nebo stimulaci intelektu, přičemž jedno souvisí s druhým. Argument o krizi (alespoň té umělecké) často doplňuje konstatování, že poslední dekáda, kdy se dalo v Hollywoodu hovořit o stylu a o názoru, byla sedmdesátá léta. Přičemž sestup odstartovaly Čelisti Stevena Spielberga a Hvězdné války George Lucase.

Letošní oscarový ceremoniál lze proto z jednoho úhlu pohledu vidět jako další pokus zvnitřku Hollywoodu o revitalizaci a o zlepšení vlastní reputace. Zpráva, kterou Hollywood vyslal v podobě nominovaných v kategorii nejlepší film, kdy spolu soupeřily (až na jednu výjimku) nízkorozpočtové, „nezávislé“ filmy Capote, Crash,Dobrou noc a hodně štěstí, Mnichov a Zkrocená hora, by se dala dekódovat jako: to, co nás zajímá a co nám není cizí, je kvalita a myšlenka. Hollywood víc než kdy předtím prahne po nových talentech. Snaží se vstřebat nezávislé společnosti, jako například Focus Features, která produkovala Zkrocenou horu, a spojit se s těmi, kteří by přinesli svěžest, ambice a inteligenci, ale na druhé straně by se zase příliš neodchylovali od standardů hollywoodského vyprávění. George Clooney představuje z tohoto pohledu přesně to, co Hollywood potřebuje. Zůstává
otevřený pro dvojí hru: reprezentuje nezávislost a novou generaci talentovaných tvůrců s autorskými ambicemi a zároveň je ochotný být součástí systému. Navíc naplňuje nostalgickou touhu po eleganci a stylu – nejen po tom filmovém, ale i po stylu hollywoodské hvězdy klasického střihu à la Clark Gable nebo Gary Cooper. Součástí systému je svou prací pro Warner Brothers Entertainment v komerčních filmech jako Ocean´s 11 nebo Dokonalá bouře. Tím, že je nezávislým hercem a v případě svého druhého filmu režisérem pro Warner Independent Pictures, zase dodává studiu kvalitu, vyjádřenou nejčastěji formou Zlatých glóbů, palem, medvědů, lvů či Oscarů.

Byznys jako obvykle

Dobrou noc a hodně štěstí, portrét části života a práce jedné z nejdůležitějších postav americké televizní žurnalistiky – Edwarda R. Murrowa a jeho boje proti demagogii senátora Josepha McCarthyho a Komisi pro vyšetřování neamerické činnosti v první polovině 50. let, není snímek vyrobený pro zisk (přestože ziskový je), nýbrž jednoznačně film natočený pro prestiž, kterou studiu rozhodně přinesl. A nejen studiu, ale právem i Clooneymu jako režisérovi.

Vzhledem ke svému tématu jde o opus výsostně americký. Mimo Spojené státy půjde zřejmě o snímek pro nepříliš početnou skupinu lidí se zájmem o historii televizní žurnalistiky, období „honu na čarodějnice“ nebo o vývoj režisérské a herecké kariéry George Clooneyho (jenž je společně s Grantem Heslovem autorem scénáře a zahrál si nejbližšího Murrowova spolupracovníka, Freda Friendlyho). Chybí mu i magnet v podobě přitažlivého hereckého jména. Murrowa ztvárnil nejen v Česku nepříliš známý David Straithairn. Přes výše zmíněné „handicapy“ je to dílo, které si rozhodně zasluhuje pozornost vzhledem ke způsobu, jakým propojuje své společensko-politické sdělení s vizuálním a narativním stylem.

Už v prvotině Zpověď nebezpečné mysli projevil Clooney zájem o osobnosti spojené se světem televize, ale tehdy ještě zůstal v bezpečí mixování autobiografie Chucka Barrise, humoru, akčního střihu, ironie, krimi a efektní vizáže, jejíž „trendy“ podoba je v přímé závislosti na množství použitých barevných filtrů a speciálních chemických procesů. Ve svém druhém filmu už byl z pohledu režijní osobitosti mnohem odvážnější a osobitější. Přičemž tvůrčí odvahou nemyslím fakt, že je film černobílý a věrný retrodesignu filmů čtyřicátých let, ale že v něm Cloo­ney propojuje sociální dokument (archivní záběry McCarthyho a procesů), drama (s nádechem atmosféry subžánru o investigativních žurnalistech) a biografii zručně a efektivně, aniž by obětoval možnosti filmového časo­prostoru.

„…protože strach je v téhle místnosti“

Film začíná pomalu, rozvláčně, téměř líně jako nálada, kterou vyvolávají tóny melancholického klavíru, scénou, v níž jsme ponecháni napospas bloudění v nejistotě – těkáme po desítkách tváří lidí přítomných v sále, jejichž rozhovory nebo hlasy jsou odstíněné hudbou, a nevíme, kdo je nepřítel a kdo spojenec. Následuje Murrowův projev před kolegy z branže o potenciálu a poslání televize informovat, vzdělávat a vychovávat lepšího občana, jež je mařeno soustředěním se na bezduchou zábavu a zisk. V době projevu už za sebou měl vyhranou bitvu s McCart­hym a kolem sebe aureolu legendy. Byl prominentní figurou názorového hnutí uvnitř amerického televizního průmyslu v padesátých letech, které kritizovalo úpadek televize, její rezignování na programovou diverzitu a společenskou zodpovědnost či formování pohodlného konzumního diváka bez názoru… Jednu ze zásadních debat desetiletí učinil z této kritiky způsob, jakým tito kritici
propojili televizi, konzumní život střední vrstvy a politickou apatii. V příštím záběru se retrospektivně ocitáme v hektické intimitě televizního studia a redakce CBS, připravující zpravodajský program See It Now. Z rutiny denních porad vzejde klíčové rozhodnutí začít se věnovat kauzám spojeným s McCarthym, což je jádro filmu, jež se nežene kupředu akcí a rychlým střihem, ale téměř podprahovou dynamikou skrytých osobních dramat. Dramat odhodlání, nerozhodnosti, znovudefinování novinářské profesionality, strachu nebo odvahy vystavit se svým rozhodnutím zájmu McCarthyho vyšetřovatelů.

Stejně jako v sobě má dualitu osoba Clooneyho z hlediska dnešního Hollywoodu, má ji v sobě i Dobrou noc… z hlediska efektu, který vzniká na rovině synchronizace vyprávění, obrazové kompozice a režijního stylu. Na jedné straně je askeze scénáře – sevřený, nerozptyluje se životními peripetiemi hlavního hrdiny, odbočkami do jeho soukromí. Nerozmělňuje své nepatetické a nemoralizující sdělení o osobní odvaze, profesionalitě a inteligenci, ale systematicky mu všechno podřizuje (jako úlitbu a nabídku rozptýlení z toho, co někdo může nazývat monotónností, ale co já nazývám výrazovou soustředěností, lze vnímat motiv skrývaného manželství Murrowových kolegů).

Protože Patriot Act je v téhle zemi

Na první pohled se zdá, jako by se askeze promítla i do obrazu, jeho rámování a kompozice záběrů, což je ovšem iluze vyvolaná extrémně pomalým tempem. Film s ubíhajícími minutami bobtná před očima a přerůstá v ornament poskládaný z expresivních prvků: promyšleného prohlubování prostoru oddělováním zvuku a obrazu překážkou v záběru (scény rozhovorů za prosklenými stěnami redakce), zmnožením obrazových ploch (řada televizních obrazovek, přeostřování mezi televizí ukazující akci a skutečnou akcí ve studiu) a z polodetailů nebo detailů tváří. Těm dominuje prvek, který se naléhavě opakuje v závislosti na narůstající intenzitě televizní bitvy mezi Murrowem a jeho novinářským štábem a senátorem McCarthym: lehce do profilu natočený nekompromisní Straithairnův obličej, postupně zabírající celou plochu záběru. Snímání vytváří specifický efekt: jeho tvář jako by chtěla téměř „vypadnout“ ze záběru. Naléhavě se naklání do publika,
hovoří ke každému divákovi jednotlivě a zároveň ke všem jako k občanům zodpovědným za stav společnosti a za věci, jež se kolem nich dějí. Z novinářské legendy, kterou Murrow pro mnohé Američany a pro většinu amerických seriózních televizních žurnalistů je, dělá filmovou hvězdu nadživotních rozměrů.

Snímek George Clooneyho (sám autor je díky svému otci úzce spjat s prostředím televizního vysílání) zůstává nijak nezastíranou jednostrannou poctou Murrowovi – dělící linie mezi dobrým a zlým už nemůže být, možná k nesouhlasu historiků, jasnější. Tím, co ale nejvíc na napínavé lekci z půlstoletí staré historie přitahuje současnou Ameriku, rozdělenou názorem na Patriot Act, politiku George W. Bushe a způsob, jakým o ní referují média, jsou jasně čitelné rysy manifestu vyjadřujícího se kriticky k současnému společenskému kontextu, individuální statečnosti a televiznímu vysílání.

Autorka je stážistkou na New York University.

Dobrou noc a hodně štěstí (Good Night, and Good Luck). USA 2005; 92 minut. Režie George Clooney, scénář George Clooney a Greg Heslov, kamera Robert Elswit, hudba Dianne Reevesová, střih Stephen Mirrione. Hrají David Strathairn, George Clooney, Robert Downey jr. ad.